Pro pocity, jaké běžec na lyžích zažívá při závodě ve vysoké nadmořské výšce, má Lukáš Bauer jednoduché přirovnání: "Asi jako když jdeš do schodů nejdřív bez ničeho a potom tam táhneš dva těžké balíky s vodou. S nimi se mnohem dřív dostaneš do stavu, kdy se ti blbě dýchá." Tělo dostává méně kyslíku, dřív se unaví, všechno vás bolí, začnete se potácet.
Bauer před olympijskými závody ve 1 450 metrech ujišťuje: "Z nadmořské výšky tam mám respekt, ale nebojím se jí." Říká to i přesto, že právě na vysokohorské trati v Davosu se v minulosti - i tuto zimu - trápil nejvíc. "To bylo dané spíš jejím divným profilem," věří.
Chcete důkaz, že se umí vypořádat s vysokou nadmořskou výškou? Hned připomíná úspěchy na hrách v Salt Lake City a Turíně, kde se závodilo v 1 800 metrech, tedy úplně nejvýš, co pravidla FIS povolují.
Proč se tedy nyní s reprezentací nevydal na vysokohorský kemp do 1 800 metrů v Lavazze, ale zůstal o 600 metrů níž v Toblachu? Proč? Nechtěl ztrácet čas...
Po triumfálním vstupu do sezony přišla v prosinci krize, tělo Bauera nepustilo do větší zátěže. Proto předčasně opustil Tour de Ski a skoro na celý měsíc se uchýlil do Toblachu, aby tu potrénoval.
Běžec na lyžích Lukáš Bauer po triumfu na klasické desítce v Kuusamu.
"Začínal jsem trénink v podstatě zase od nuly. Znovu jsem musel rozproudit svůj aparát, aby začal pořádně tepat. Ze stavu, který byl výsledkově i psychicky nevalný, se tu dostávám do stavu, kdy budu moci opět soupeřit s nejlepšími."
Při vysokohorském kempu by musel jako obvykle v jeho začátku i na konci omezit na několik dní trénink, aby tělo nereagovalo negativně. "Tím bych zhruba o týden tréninku přišel, a to jsem nechtěl." Opět jednou závodí s časem.
Soustředění ve výšce navýší v organismu červené krvinky, čímž může napomoci k tomu, že olympijské závody snáz udýcháte. "Pokud vám při takovém kempu vše vyjde, získáte malou výhodu. Ale jakmile tam něco pokazíte, následky jsou výrazné. I proto jsem radši zůstal dole a neriskoval průšvih."
Coby jediný Čech absolvuje o víkendu pohár v Toblachu, až pak letí do Soči. "Deset dní před mým prvním startem bude dost času, aby si tělo přirozeným způsobem na výšku zvyklo."
