Po prvním kole byl bývalý sdruženář druhý za fenoménem Nykänenem. "Zůstal jsem v klidu, v medaili jsem stejně nevěřil," říkal tehdy. Přeletěl přes něj sice Ploc, ale stejně ji získal.
A kde leží ten slavný bronz?
V sejfu pana Delbrocka ve státě New York. "Prodal jsem ji po internetu před čtyřmi lety. Za sto padesát tisíc korun. Abych měl na barák, na splácení těch zlodějských hypoték."
V jiných zemích olympijským medailistům za zásluhy domy stavějí... Malec žije v ústraní ve Vlastiboři, vísce kousek od rodné Zásady v Jizerských horách. Živí se jako učitel tělocviku na základní škole a obchodní akademii v Tanvaldu. "Normální škola. Děti musím přemlouvat, aby se vůbec svlíkly, než abych je tahal někam na můstek."
Odpoledne chodí na procházky s dobrmanem. V zimě jezdí na sjezdovkách, v létě túruje motorku-krosku v okolních lesích. "Splnil jsem si klukovský sen," snad poprvé se 42letý muž směje.
Skoky sleduje jen v televizi, po závodech nejezdí. "Vztahy jsou tam pořád hrozné, ti lidi si závidí párek s rohlíkem. A ještě když jsem se později dozvěděl, kolik tam bylo estébáků."
S kariérou skončil brzy po listopadové revoluci. "Snižovaly se stavy ve fabrikách, na sportovce nezbylo místo." Dostudoval tělovýchovnou fakultu, dělal skokanům manažera a nějaký čas trénoval.
Pak raději odešel a sloužil u chemické jednotky v Liberci. Z armády odešel do školství krátce před tím, než vojákům razantně přidali. Zase v nesprávný čas na nesprávném místě? "Ale co, žiju si v klidu."
