"Dáš si 3x3 minuty rychle," nařídil mu trenér Miroslav Petrásek. "Výkon byl kvalitní, měl jsem 191 tepů. Je vidět, že organismus není ze závěrečné přípravy v Silver Star utahaný a přesun se nám podařil," liboval si Bauer.
Českého favorita běhů na lyžích nezaskočila v Kanadě ani nezvykle mírná zima, kdy na whistlerských tratích místo obvyklých čtyř metrů sněhu našel "jen" metr a půl: "To je mi jedno. Žádné kořeny a šutry z toho nevylézají, stopa je tvrdá."
Bauer ve Vancouveru
Olympijské starty českého favorita v běhu na lyžích
Pondělí 15. února (21.30 SEČ) 15 km volnou technikou
Sobota 20. února (22.30) skiatlon (15 km klas. + 15 km vol.)
Středa 24. února (20.15) štafeta 4 x 10 km
Neděle 28. února (18.30) 50 km klasicky
|
Jednu výhradu však přece zmínil: k profilu trati. Už po loňské generálce tratí ve Whistleru, jíž se Bauer nezúčastnil, rozpoutali italští běžci na lyžích kampaň. "Tratě jsou tu lehké, olympiády nedůstojné," vykřikovali.
Lukáši, jsou i z vašeho pohledu olympijské tratě příliš lehké?
No... Kopce tu jsou, ale nic extrémně prudkého, spíš táhlá stoupání s přemrzlým sněhem, která se dají docela dobře vyjet. Pak je tu spousta rovinatých úseků, které budou při hromadných startech trochu mou nevýhodou. Balík na nich může krásně odpočívat a jen ten, kdo jede vepředu, musí makat.
Takže se vám tratě nelíbí?
Doufal jsem v kopcovitější profil. Přijde mi, že zdejší areál nemohl stavět John Alberg, který projektoval i tratě na olympiádě v Salt Lake City 2002. Jenže on ho opravdu stavěl. Vysvětloval, že na holé pláni v Salt Lake tehdy jezdil buldozer a on mu jen ukazoval, kde a jak má rozhrnout zem. Zato tady bylo hlavním kritériem, aby byl areál životaschopný i po olympiádě a sloužil normálním běžcům na lyžích. Stopy v Salt Lake jsou jen pro profíky.
Pokud si dobře pamatuju, na první pohled se vám nelíbily tratě ani jinde, v Liberci či Turíně – a potom jste si odtud vozil medaile.
Liberec se mi nelíbí pořád. A ano, turínské Pragelato se mi nejprve vůbec nezamlouvalo, pro změnu mi připadalo až moc těžké. Ono je to tak vždycky. Napoprvé si na nových tratích všímám věcí, které mi nesedí. Ale jakmile postupně zjišťuju, že mám formu a že se mi jezdí super, tak i ty tratě se mi začnou líbit. Třeba až dodatečně jsem si v Pragelatu všiml, že finiš je mírně do kopce, což mi sedí. Zato tady je před cílem nepříjemná zatáčka, kde mohou hrozit pády, a pak rovinka na stadionu mírně z kopce. Musím rozhodnout někde jinde.
Kdy se vám naposledy stalo, abyste se s tratěmi pro vrcholný šampionát seznamoval až na poslední chvíli?
Na olympiádě v Naganu 1998. Ale tam jsem na to koukal jinak. Byl jsem prvním rokem mezi muži a překvapením bylo už to, že jsem se jako benjamínek na olympiádu vůbec nominoval. Ani před mistrovstvím světa v Liberci jsem toho na tratích ve Vesci moc nenatrénoval. Jenže ono je to tak: Když mám formu, měl bych se na jakékoli trati vejít do první pětky nebo desítky. A když formu nemám, tak mi nepomůže, ani kdybych tam trénoval celý rok.
A tady v Kanadě...
... zatím formu mám.
Českému vládci bílé stopy pomáhá magie čísla 12
Bary v olympijském středisku Whistler byly v nedělním odpoledni přecpané k prasknutí, televize obsypané. Ale ne kvůli olympiádě. Na obrazovkách běžel Super Bowl a na místní promenádě pořádaly ve 4 stupních Celsia spoře oděné hostesky soutěže v hodu fotbalovou šiškou do pneumatiky.
A do toho dorazil ze soustředění v Silver Staru vítěz Tour de Ski Lukáš Bauer. Zpočátku se v odloučené olympijské vesnici ve Whistleru ani nevyspal. "Máme okna do rušné ulice, kde jezdí celou noc autobusy a hučí tam kompresory, které vhánějí do jídelny teplý vzduch."
Když se znovu probral už před čtvrtou, rovnou vstal a šel se provětrat do jídelny. O půl páté ráno tu popíjel čaj se sjezdařským trenérem Petrem Záhrobským, který se chystal připravovat lyže synovi.
Ani přerývaný spánek nezkazil Bauerovi výbornou náladu. Dokonce ani přítomnost snajprů u potůčku ve vesnici ho nerozházela: "Pro jistotu tady nechodím běhat."
Forma se ho drží nejen ve stopě. V místní herně dolétl na trenažéru skokanů na lyžích do vzdálenosti 160 metrů a nabízel se trenéru Jiroutkovi do družstva. Vzápětí exceloval ve stolním fotbale.
Z ničeho a nikoho není nervózní.
"Klidně půjdu i s Northugem na kafe," vzpomněl největšího soupeře. Z legrace si založil účet na Twitteru a hecoval se tam s Martinem Koukalem. V televizi sledoval pohárové závody v Canmore a hodnotil: "Žádné zásadní změny v poměru sil. Jen Fin Heikkinen tam asi neměl jezdit. Když chytnete těsně před olympiádou v závodě ztrátu 2:40 minuty, může vás to pěkně sejmout."
Z Bauera naopak cítíte, jak je natěšený. Rozvalí se v křesle a povídá a povídá: "V jídelně koukám, které týmy už sem dorazily. Vnímám, že už se začínají rozjíždět ta kola olympiády a za chvíli to tu bude."
Agentura AP mu ve svých prognózách přiřkla zlato a stříbro. "To jsem nečetl. Snažím se takovým prognózám vyhýbat."
Zato věří magii čísla 12. Když mu předali batůžek českého olympijského týmu s pořadovým číslem 12, zajásal: "No to si děláte srandu. To je přece moje šťastné číslo!"
S dvanáctkou poprvé v životě vyhrál v Novém Městě závod Světového poháru. Dvanáctého se narodil jeho syn. Dvanáctého začnou vancouverské hry. "A aby toho nebylo málo, v Silver Staru jsme jeli při soustředění po osvětlené trati a první sloup, který jsem potkal, měl číslo 12." Není žádným numerologem, ale "... proč si i tou dvanáctkou nenahrát, že všechno jde, jak má".
V pátek se chystá na slavnostní zahájení her. V Turíně 2006 ho vynechal, protože druhý den závodil. "Teď mám do prvního závodu tři dny. Takže půjdu. Možná je to má poslední olympiáda."
Příští pondělí vyběhne na trať závodu 15 km volně s intervalovým startem coby jeden z favoritů. Jistě, klasickou technikou by běžel radši.
"Ale na Tour de Ski jsem i svým bruslením pár lidí mile překvapil – a Northuga nemile. Těším se. Vím, že jsem jedním z kandidátů na přední umístění. Vím, že to bude otevřené."
|
