Reagoval tak na srážku s deblkánoí Volf – Štěpánek, při které vletěl špičkou své lodě Volfovi do obličeje. Způsobil mu tržnou ránu těsně pod okem, ze které stékal potůček krve.
Co se vlastně přihodilo? "Čekali jsme u kraje trati ve vratném proudu, když Martikán přijížděl zeshora a vypadal, že zastavuje," popsal konflikt Jaroslav Volf. "Začali jsme přejíždět na druhou stranu – jenže on nakonec nezastavil. A byli jsme v sobě."
Výbuch Martikánových emocí následoval, bez servítek urážel české vodáky. "No Mišo, to snad ne," uklidňoval ho Ondřej Mohout, trenér Volfa se Štěpánkem. Slovák mu vzápětí vynadal do "českých chujů".
"Choval se jako řeznický pes," tvrdil Mohout. "Já vím, nervíky tu běhaj. Ale tohle mě sejří. Češi a Slováci by měli být na vodě spíš kamarády."
Britský kouč Jürg Gotz, který hádku pozoroval, později pronesl: "Bál jsem se, že dojde na box, jak byl Martikán rozčilený."
Šéftrenér Jiří Pultera zatím sháněl pro Volfa lékaře, aby rozhodli, zda ránu šít. "Co ti s tím Číňani provedli?" ptal se ho parťák Štěpánek po ošetření u trati.
"Skoro nic. Dali tam náplast jako na puchejř," ukazoval Volf. "Nebolí to, jen doufám, že se rána nerozšklebí. Když jsme se před lety zvrhli v Bourgu a praštili se o šutry, bylo té krve mnohem víc."
Teprve po přejezdu do olympijské vesnice šéflékař Jaroslav Větvička definitivně rozhodl: "Není nutné nic šít." Volfův výkon na olympijských hrách nikterak ohrožen není. Martikánova pověst u českých vodáků však ano.
"Srazili jsme se i proto, že se Martikán nebyl schopný rozmyslet, jestli pojede dál. Potom jsme mu říkali: Neudělali jsme to schválně. Ale na naše omluvy nereagoval. Je zahleděný do sebe," tvrdil Ondřej Štěpánek.
Trenér Mohout ještě dlouho poté nemohl Martikánovi přijít na jméno. "Nejspíš žije v domnění, že on je pan jezdec, a když jede, všichni budou stát pokorně u zdi. A že se mu do 70 let budou klanět. Ale tak život nefunguje."
