Stal se celebritou, nad kterou v Norsku nebylo. Jeho život by vůbec vydal na román. Magazín Sports Illustrated ho vyhlásil Sportovcem roku 1994, on pak v Austrálii vystudoval medicínu, začal pomáhat fondu UNICEF, založil vlastní charitativní organizaci, pracoval pro Mezinárodní olympijský výbor, vzal si kanadskou političku Belindu Stronachovou.
Když se loni ženil podruhé, na svatbě s americkou hráčkou lakrosu Jennifer Lee byla za družičku Chelsea Clintonová, dcera bývalého amerického prezidenta. "Žiju tak, aby mě život naplňoval," tvrdí Koss, fešák z Drammenu.
Je mu 41, žije v Torontu a pořád si udržuje vypracovanou postavu. Letos do Vancouveru přijel jako čerstvý šéftrenér norské reprezentace a velký obdivovatel Martiny Sáblíkové. Než česká hvězda nastoupila do svého velkého závodu na 5 kilometrů, Koss prohlásil: "Nepochybuju, že bude znovu zlatá. Na pětce je k neporažení."
Sáblíkové příběh leckomu připomíná ten váš. I ona je schopná získávat medaile na třech rozličných tratích. Jak byste vás dva porovnal?
Mluvil bych jen o ní, ona je hvězdou téhle olympiády. Je to neuvěřitelně dobrá rychlobruslařka. Má výjimečně vysoký anaerobní práh, vytrvalost a dynamické bruslení. Její technika je tak kvalitní, že to vypadá, jako by po ledě letěla.
Asi bylo jasné, že ji budete jenom chválit.
To přece nemůžu jinak. Ona dokáže celou dobu udržet vysoké tempo a ještě ho stupňovat, což mi na její útlou postavu přijde opravdu výjimečné. Když vyjíždí ze zatáčky, udrží rychlost i tam, což je tajemství rychlobruslení.
Snažíte se teď jako trenér Norska okopírovat něco ze Sáblíkové?
Je působivé, co dokáže, ale spíš bych řekl, že každý by měl jít svou vlastní cestou. Martina má unikátní techniku. V zatáčkách dělá víc kroků než ostatní, což jí pomáhá. Zároveň drží ve velké rychlosti dynamický skluz, což je těžká věc. To se snaží dělat každý, ale umí ji jen mistři.
Řekněte, jak je vůbec těžké mít tři zlata ze tří různých závodů na jedné olympiádě?
Strašně těžké, protože se musíte soustředit pořád znovu a znovu. Když Martina získala zlato a bronz, prožila obrovské emocionální vypětí, ale musela se ještě motivovat dál. Nesměla se přestat koncentrovat. Je fantastické, co dokázala. Zdejší pomalejší led jí sedí. Už její první dvě medaile byly unikátní, nevím, jestli kdy ve vaší historii proběhlo něco podobného.
V rychlobruslení určitě ne.
Tak si toho považujte, je to opravdu mimořádné. Jen málo Čechů dokázalo to, co teď ona.
Zatímco Česko bude jednou vzpomínat na zlatý Vancouver 2010, Norsko vzpomíná na váš zlatý Lillehammer 1994. Vzpomínáte i vy?
Z takových her si pamatujete skoro všechno, protože je to vzpomínka, kterou si v srdci a v hlavě nesete celý život.
Ale co se vám vybaví jako první?
Poslední závod na deset kilometrů. Atmosféra byla úchvatná, plný stadion, fandilo mi snad celé Norsko, všude byla červená barva. A já zajel zase světový rekord, svůj vlastní jsem překonal o 13 vteřin a věděl jsem, že líp už jet nedokážu. Tělem mi projela radost i úleva. Dokázal jsem to.
Kde vůbec všechny ty medaile máte?
Doma, udělal jsem si takovou malou soukromou síň slávy.
Jste v Norsku pořád tak populární?
Bývalo to horší. Spousta lidí mě zná, otočí se za mnou, ale ve sportu se objevují pořád noví a noví hrdinové, takže my staří máme čím dál větší klid. Já měl velké štěstí, že mi norští fanoušci po léta a léta přáli. Když pak něco dokážete na olympiádě, oni nezapomenou.
Líbilo se vám tehdy po Lillehammeru být superstar?
Úplně jsem si v tom neliboval, ale nikdy mi to nevadilo, protože Norové jsou extrémně milí a přátelští. Kolem mě se nekonalo davové šílenství jako kolem Beatles. Jen se všichni, co mě míjeli na ulici, otočili. Snad se chtěli ujistit, že jsem to opravdu já.
To samé teď čeká Martinu Sáblíkovou. Ustojí to?
Ona je šampionka, má skromnou povahu, takže ano.
Trenér Novák jí naplánoval ještě tři další olympiády. Dá se to zvládnout?
Proč ne? Je jí 22, může dokázat cokoli. Už pár let se drží ve špičce, je silná a má jedinečný tréninkový režim. Je natolik odhodlaná, že by mě nepřekvapilo, kdyby i na další olympiády trénovala stejně tvrdě. Nebo ještě víc.
Takže by mohla mít tři zlata z jedné olympiády jako vy?
Mohla, ale jistá si nemůže být ničím. Opravdu záleží na tom, jak moc se dokáže koncentrovat.
Mimochodem, co je nejhoršího na tom, když chcete být nejlepším rychlobruslařem světa?
Trénink. Když se na bruslení díváte v televizi, nevypadá to tak těžce, ale věřte mi, že je to někdy až brutální dřina. Tohle není sport, který můžete dělat navždy. To nejsou jen stovky kilometrů na ledě, přidejte k tomu posilovnu, kolo, běhání, cestování. Na oválu se tělo opotřebuje rychleji než v jiných sportech.
A vy jste u toho oválu pořád. Je lehčí být trenérem?
Mnohem a mnohem lehčí. Je to zábava, když můžu sledovat, co sportovci dělají. Být jejich mentorem a rádcem. Dobře, taky jsem pod tlakem, protože zodpovídám za výsledky, ale na sportovce je tlak ještě mnohem větší. Jen na každém záleží, jestli ten tlak unese. Martina to zvládá.
Kossův koncertLillehammer 1994 |
Sáblíkové koncertVancouver 2010 |
