Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Nemohla jsem po závodu usnout, emoce byly obrovské, říká Sáblíková

10 2014
Soči (Od našeho zpravodaje) - Po stříbrné olympijské medaili na tříkilometrové trati se rychlobruslařce Martině Sáblíkové usínalo těžko. Zabrala až nad ránem a stále se jí před očima promítal závod, ve kterém nestačila jen na vítěznou Nizozemku Wüstovou. Teď má tolik potřebný čas na odpočinek a může se v klidu rozhodnout, zda kromě pětikilometrové trati pojede v Soči také patnáctistovku.

Noc byla asi hodně neklidná?
Spalo se mi hrozně. Nemohla jsem usnout, protože emocí ze závodu bylo opravdu hodně. Usnula jsem možná tak na čtyři a půl hodiny, takže doufám, že to doženu.

Kdy jste usnula?
Až někdy kolem půl čtvrté ráno. Ale prášek na spaní jsem si nebrala. Jen jsem ležela, možná na chvilku zabrala, ale pak jsem zase byla vzhůru. Před očima jsem stále měla nedělní závod. Myslela jsem na jeho průběh, na vyhlášení a na gratulace. Byla jsem z toho všeho nadšená.

Fotogalerie

Přišlo hodně SMS zpráv s gratulacemi?
Bylo jich hodně. Asi hodinu a půl jsem po probuzení odpovídala, ale ještě zhruba čtvrtina odpovědí mi zbývá.

Jak bude vypadat den po závodu tréninková příprava?
Pondělí je ještě ve znamení odpočinku. Slavnostní oběd, povinnosti v olympijském týmu, pak krátká jízda na kole a večer předávání medailí na Medal Plaza. Trénink na ledě a další příprava začnou až v úterý.

Cítíte se po závodu unavená?
Je to jako pokaždé. Nohy trochu bolí, ale není to nic strašného. Hlavně jsem nevyspalá.

Odměnila jste se po stříbru nějakou pochoutkou, jak jste po vyhlášení slibovala?
Když jsem šla po ceremoniálu do jídelny, měla jsem obrovskou chuť na klobásu. Ale oni ji neměli. Ani vafle. Takže jsem se nakonec odměnila pizzou. Měla jsem takový hlad, že to muselo stačit. Brala jsem to, co měli.

Mluvila jste s rodinou?
Večer jsem volala mámě, tátovi i bráchovi. Viděla jsem na videu, jak mi maminka fandila. Ona každý můj závod prožívá hodně emotivně a udělalo mi velikou radost, jak o mně mluvila. Každý závod se mnou takhle prožívá.

Dostavily se slzy v očích i u vás? 
Musím se přiznat, že když jsem stála před stupni vítězů, měla jsem slzy na krajíčku. Ty emoce byly opravdu silné a každému sportovci, který se po úspěchu rozpláče, absolutně rozumím.

Chystáte se na pětikilometrovou trať. Doplníte ji i patnáctistovkou?
To se ještě uvidí. Budu teď další dva dny trénovat na ledě. Trenér Petr Novák mi pak změří rychlá kola, a pokud budou výsledky dobré, start pa kilometru a půl ještě zvážíme. 

Kdyby záleželo jen na vás, jela byste kratší trať?
Pro každého sportovce je zážitkem, když může jet olympijský závod. Jela bych patnáctistovku ráda, ale prioritou je pětikilometrová trať. Tam chci rozhodně bojovat o medaili. Ještě to musíme promyslet.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze