Veselému nevyšly první dva pokusy. Téměř okamžitě po odhodu oštěpu úmyslně přešlápl. "U prvního pokusu jsem měl vyloženě špatný rozběh," popisoval průběh závodu Vítězslav Veselý.
"U mě platí: jak se rozběhnu, jak se tam připravím, tak takový je i odhod. Druhý pokus by možná nebyl až tak špatný. Ale když jsem házel, tak mi ten oštěp vyjel z prstů a prošvihl jsem ho. Raději jsem potom vyběhl, stejně jako u prvního. Dneska jsem to prostě pokazil," povzdechl si.
Před třetím pokusem Veselý prožíval muka. Rozhodně si nechtěl připsat ve finále na své konto nulu. "Byly to nervy," připustil. "Zkoušel jsem se uklidnit a trošku se srovnat, protože rozběh jsem kazil ještě více, než v kvalifikaci."
"Jediná šance byla hlídat si jen jednu věc. Já jsem na to šel moc rozvážně, snažil jsem se mít všechno dokonalé a pokazil jsem to stejně. Teď už těžko hledat nějakou chybu, prostě stalo se to, co se stalo," vytýká si Veselý.
Se svým trenérem Janem Železným situaci prakticky nekonzultoval. "Já jsem k tomu sektoru, kde seděl nechodil. Komunikovali jsme spíše pohledama. Po třetím hodu jsem se tam už raději nedíval," usmál se. "Stejně už se na tom nedalo nic změnit," dodal znovu smutně.
Na postup do užšího finále byl potřeba výkon přes dvaaosmdesát metrů. Veselý tvrdí, že i tato meta byla ke zdolání. "Chtěl jsem olympiádu, která byla pro mě díky kvalifikaci vydařená, zakončit lépe. A kdybych nepostoupil, tak alespoň hodit osmdesát metrů. Věřil jsem si na osobák. Vím, že mám ještě rezervy a cítil jsem formu. Moc mě to mrzí."
