Šlo o největší "dopingový" skandál v paralympijské historii, hlavní roli nehrála chemie, ale předstírání. Španělští reprezentanti neprošli předepsanými testy a jen dva hráči z dvanáctičlenného mančaftu se svým IQ nedostali přes hranici 70.
V Atlantě 1996 mohli mentálně postižení startovat poprvé, hned v Sydney 2000 to bylo naposledy.
Podvod odhalil španělský novinář Carlos Ribagorda, který se dostal za oponu a stal se členem paralympijského týmu. Najevo dokonce vyšlo to, že někteří členové basketbalové reprezentace byli inženýři a držitelé univerzitních titulů.
"Schválně je angažovali, aby získali medaili a tím další sponzoring," svědčil Rigaborda. Navíc tvrdil, že minimálně patnáct z dvou set španělských sportovců žádný mentální nebo tělesný handicap nemělo. "Ale i další země zařadily do svých týmů zdravé závodníky," šokoval.
Za Španělsko pykal celý svět. V Aténách už mentálně postižení z rozhodnutí Mezinárodního paralympijského výboru IPC nestartovali, zklamání přes úvahy o comebacku přišlo podruhé v Pekingu.
Teď však šéfové paralympiád ustoupili a po dvanácti letech otevřeli dveře i mentálně handicapovaným. "Je to sen a známka uznání našeho sportu," svěřil se Pascal Pereira-Leal, světová jednička ve své kategorii stolních tenistů, agentuře AFP.
V Londýně budou mentálně handicapovaným přístupné tři sporty - atletika, plavání a stolní tenis. Ze 4 200 paralympijských sportovců jich zhruba dvě stě bude s tímto druhem postižení.
Přes vstřícný krok k integraci těchto sportovců se šéf francouzského paralympijského výboru Gilles Johannet zlobí: "Není to zrovna seriózní, když na startu soutěže může být jen šest sportovců."
