Vypořádal se i s průtrží mračen a silným větrem.
Navíc na jaře vyhrál českou nominační sérii. Jenže když se v dubnu při aténské kvalifikaci lámal chléb, Pišvejc propadl. O olympijskou letenku přišel.
„Typickej Ivan,“ hodnotí sám sebe. „Podělá to? Nepodělá? Samozřejmě že to v Aténách podělal. Zvrhnul se tam z protivody a spadl bůhví kam. Rázem jsem byl úplně v háji.“
Hlava, to je věčné prokletí studenta FTVS a bronzového medailisty z mistrovství světa 2002. „Letos už jsem angažoval psychologa,“ prozrazuje. Doporučili mu ho rodiče, kteří pracují jako psychiatři. Pravda, mohl se poradit i s nimi. „Myslíte?“ oponuje se smíchem. „Ale kdo poslechne vlastní mámu?“
Neúspěch v olympijské kvalifikaci byl dvousečnou zbraní. Pišvejcovi srazil motivaci. „Dojedu ještě dva svěťáky a je po sezoně,“ povídá bez většího nadšení.
Avšak na druhé straně: „Možná právě proto jsem teď v Praze uspěl. Neměl jsem už žádné nervy. A taky mě nevyčerpala olympijská soustředění. Ostatní makají naplno, musí být utahaní.“
Po semifinálové jízdě včera dokonce vedl. V deštivém a větrném finále si pak dojel pro třetí místo. „Dalo se to i vyhrát,“ soudí.
Olympiádu si nepustí ani v televizi. „Abych neplakal,“ říká. Hlavně však proto, že v srpnu odjede na dovolenou do Nepálu. S přítelkyní tam bude chodit po horách.
Cestu plánovali dokonce už před olympijskou kvalifikací. „Vždycky je dobré mít plán B,“ naznačuje Pišvejc.