Olympiáda je jednou za čtyři roky, vaše zápasy bude sledovat půlka země. Už na vás jde nervozita?
Zatím vůbec.
Ani nepřemýšlíte o tom, jak zařídit, aby v týmu vše klapalo?
Zatím ne. Mužstvo jsme postavili, kluky sleduju. Dívám se na zápasy NHL v televizi. Ale olympiádu budu mít v hlavě až v letadle.
Co pro vás olympiáda znamená?
Zahrajte si na Růžičku
Je to naprosto jedinečná akce. Nehraje se na ní jenom hokej, sportovci jedné země drží pohromadě. V Sarajevu jsme fandili sjezdařce Charvátové nebo běžkyním, v Calgary zase skokanům, v Naganu pak Katce Neumannové... I když často jenom u televize, protože hokej se hrává ve městě a ostatní sportoviště bývají dost daleko v horách.
A hokej by měl být vrcholem her, zvlášť v Kanadě. Očekává se nádherný turnaj se všemi hvězdami, v krásném městě, moderních halách... Bude to tak?
Určitě. Mě hlavně fascinuje, že si můžu vzít nejlepší hráče. Přeruší se i NHL. Kanaďani hokej milujou, budou chtít uspořádat tu nejlepší olympiádu v dějinách. A ve Vancouveru opravdu je krásně: moře, hory... Určitě se půjdu projít, těším se. I když v Calgary taky byla krásná olympiáda – město, hala, atmosféra. A nám to tam nevyšlo. Prohráli jsme dokonce i s Německem. Takže na Calgary radši nevzpomínám.
Před lety jste říkal, že na střídačce národního mužstva se snažíte chovat důstojněji než na té slávistické v lize. Platí to pořád?
Jistě. I trenér má přece reprezentovat, slušně se obléknout... Ačkoliv já ani na Slavii už dávno nevyvádím jako na začátku. Nad plno věcí se povznesu, přesto mi nálepka šílence zůstává. Každopádně nároďák, to je něco jiného. Tím spíš na olympiádě, to je největší svátek.
Kompletní rozhovor čtěte v olympijském magazínu
S Vladimírem Růžičkou o všech jeho předchozích olympiádách, o šancích českého týmu, o vztahu s Haškem, o náročnosti koučingu... Velký rozhovor čtěte v úterním olympijském magazínu DNES.
