Vyprahlou krajinou se požár šířil velmi rychle. Dřevěný dům naproti přes ulici už hasiči kropili vodou a matka dvojnásobného olympijského vítěze zapnula preventivně na zahradě postřikovače.
"Beru pádla, golfové hole a mizím," ohlásil Martin Doktor. Ale evakuace nebyla potřeba, hasičské sbory už měly živel pod kontrolou. "Tady jsem zažil něco takového poprvé, ale z Afriky jsme na to zvyklí. Tam takhle běžně vypalují obrovské plochy trávy," řekl Doktor, když bylo nebezpečí zažehnáno.
Jinak se ale Martin Doktor v Austrálii cítí jako doma. Čte české knížky, dívá se na české filmy, maminka mu vaří českou kuchyni. A až před závody přiletí i jeho snoubenka, pak prý už mu v domě na úpatí Modrých hor, padesát kilometrů západně od Sydney nebude chybět vůbec nic.
"Dům nám pronajali Češi, kteří tady žijí. Říkali, že na olympiádu chtějí za každou cenu odsud vypadnout a odletěli do Evropy. Myslím, že zrovna teď jsou někde v Čechách," prozradil Doktor. Řekl, že dům takových majitelů má pro něj nejrůznější výhody, především bohatou knihovnu a sbírku videokazet v češtině. A když Doktorovi v blízkém okolí objevili polského obchodníka s chlebem, na jaký jsou zvyklí, byla iluze domova téměř dokonalá.
Jednopatrová vila se zahradou, v klidném prostředí a jen pět minut od vodního kanálu v Penrithu je ideálním prostředím pro nerušenou přípravu obhajoby olympijského zlata. "Přitom pronájem přijde jen na sto dolarů denně. Hotelový pokoj by stál víc," poznamenal Josef Doktor, otec a trenér v jedné osobě. Domácí svým hostům přenechali i terénní auto a dokonce i zásobu doma vařeného piva. "Zpočátku jsme se na něj dívali s pochybnostmi, pivo, uvařené z pytlíku nebudí důvěru. Ale musím říct, že není tak špatné," zasmál se kanoista.
V Penrithu je už potřetí. V garáži má dokonce natrvalo "ustájenou" rezervní loď. "To pro případ, že by se ta závodní cestou poškodila. Před dvěma lety se mi to stalo a nechtěl jsem nic riskovat," řekl Doktor. Tentokrát dorazila zbrusu nová loď bez nejmenšího škrábnutí. Pro Sydney zvolil český kanoista stejný model jako před čtyřmi lety. Rozdíl je jen v tom, že trénuje přímo na kanále, kde se pojede, zatímco v Atlantě se objevil až na poslední chvíli.
"Nepotřebuji si ani tak zvyknout na vodu, jako na celkové klima. Když jsem tady byl loni, než jsem se aklimatizoval, deset dní jsem promarodil," vysvětlil Doktor. Podobnou taktiku prý mají i jeho soupeři, většina se jich ubytovala někde v okolí. "Jen Poláci se usadili až nahoře v horách u nějaké přehrady a už toho litují. Je tam pořádná zima a ještě větší vítr než tady," řekl český kanoista.
Vítr mu dělá starosti. "Ráno to ještě ujde, ale odpoledne už párkrát dráhu zavřeli, tak silně tam foukalo. Nepříjemný je i hustý provoz, jezdíme společně s veslaři, někdy je na kanále až moc rušno," povzdechl si Doktor.
Ještě víc než poryvy větru ho však trápí vodní rostliny. "Je to nějaký druh rákosu, pořadatelé už na jeho zlikvidování utopili spoustu peněz, ale moc to nepomohlo," řekl jeden z největších favoritů obou kanoistických tratí. "Může se stát, že se rostlina zachytí za pádlo a pak má člověk dvojí volbu. Buď pokračovat s brzdou, nebo ji shodit a ztratit tempo. Obojí je stejně špatné," pokračoval trpce.
 Kanoista Martin Doktor si, jak se zdá z výrazu jeho tváře, příliš obav z ohně, který se zastavil pár desítek metrů od jeho australského bydliště, nic nedělá |
 Ani matku kanoisty Martina Doktora, která se v Austrálii stará hlavně o stravu české medailové naděje, kouř nedalekého ohně neděsí |
