„Vždyť kolik lidí, k čertu, takovou medaili má? Zvlášť z Atén, které jsou tak... tak... tak staré.“ Konec plaveckých soutěží si vychutnal.
Ve finále polohové štafety přepustil své místo Crockerovi, zlato přesto dostal i za start v rozplavbě. Seděl na tribuně v khaki kalhotách, nahoře bez. Rozdával autogramy, hlasitě povzbuzoval své kolegy.
Kvarteto Peirsol, Hansen, Crocker a Lezak překonalo světový rekord, Phelps se svěřil: „Nevěřil bych, jak krásně je na opačné straně sportu, mezi fanoušky.“
|
Phelps v Aténách 2004 |
|
400 m polohový závod - zlato |
Minulý týden netrénoval. Byl to první volný týden, který si za posledních sedm let dopřál! Jinak bývají dny „Baltimorské barakudy“ monotónní.
„V 6.15 vstávám, hodinu a půl plavu, jím, vlezu zpátky do postele. Potom zase plavu, jím, do postele,“ líčí.
Večírky? „Jen příležitostně.“ Přítelkyně? „Na tu nemám čas.“ Koníčky? „Občas kino, videohry. A objevil jsem esemesky.“
Všechno ostatní může dělat později. Před spaním poslouchá Eminema, aby se uvolnil.
Plave od sedmi let, se sestrami vyrůstal u bazénu. Záhy zjistil, že je rychlejší než ostatní.
„Ale teprve šest měsíců před olympiádou v Sydney mě napadlo: Z tebe by mohlo něco být.“ Od té doby překonal dvanáct světových rekordů.
„Má nejdokonalejší plavecké tělo, jaké jsem kdy viděl,“ vyhlásil Fin Jani Sievinen, někdejší král polohovky.
Phelps teď začne studovat na Michiganské univerzitě, závodit chce ještě osm let.
Cestou na vyhlášení vítězů stovky motýlek potkal Marka Spitze. Hrdina olympijských her z Mnichova mu tleskal.
„Ale nejvíc obdivuju Michaela Jordana. To, jak změnil basketbal. Chtěl bych pro plavání znamenat to samé,“ řekl Phelps.
