Byla jste už v Sydney. V čem je aténská vesnice lepší?
Mají tu v jídelně výborné tiramisu.
A vy ho můžete? Nehlídáte si váhu?
Můžu. Nejsem klasická gymnastka, kdybych pořádně nejedla, nemůžu žít. Horší je, že tiramisu zachutnalo všem, zásoby už jsou vyčerpané.
V Sydney chyběl ve vesnici i bazén.
Tady je perfektní padesátka. Plavali jsme tam jen tři a všechna lehátka byla volná. Až se vesnice zaplní, bude to ve vodě mnohem drsnější.
Asi ano. Vedra jsou úmorná.
Mně celkem vyhovují, jen v noci se mi hůř spí.
Máte klimatizovanou halu. Dokážete si představit, jak na předválečných hrách soutěžili gymnasté pod otevřeným nebem?
Jo, vzala bych si na bradla sluneční brýle. Ale nelíbilo by se mi to.
Odlétala jste do Atén brzy, chtěla jste si dopřát kvalitní trénink. Splnila vaše taktika očekávání?
Určitě. Forma mi stoupá. Tady je nejlepší trénink na světě, poprvé máme dvě tréninkové haly, jednu i s nářadím na pódiích. První den jsem tam cvičila úplně sama, pak přibyla Kubánka a potom i Číňanky. Pozorovat je nebylo moc optimistické. Jsou to roboti. Vpustí je na pódium a jdou stoprocentní sestavy jednu za druhou.
Koho ze slavnějších sportovců jste už potkala?
Jachtaře Míšu Maiera z Roudnice nad Labem. Já se tam taky narodila. Jsem pyšná, že z tak malého města jsme v Aténách dva.
A koho byste chtěla potkat?
Marion Jonesovou. Mám k ní určitý vztah, který neprozradím. Roddicka, Thorpa a Adama Ptáčka, přítele mé sestry.
Jste vtipně naladěná. Může vás vůbec potkat nějaký velký problém?
Jasně: závody. Během hodiny se rozhodne o všem.
