Šlo o politickou mstu podle hesla "oko za oko". O odvetu východního bloku za to, že některé západní země bojkotovaly hry v Moskvě 1980.
Pátrání v odkrytých archivech odhalují nové skutečnosti.
Samaranch ustupoval
Dvacátého března 1984 byl předvolán Rudolf Dušek, místopředseda Československého svazu tělesné výchovy, na ústřední výbor KSČ. Informoval zde o plánu získat z her v Los Angeles rekordních dvacet medailí.
Současně však řekl: "Nic se nemění na protisocialistických tendencích v místě uspořádání her." Československý olympijský výbor (ČSOV) dál postupoval dvojace. Přípravy na hry pokračovaly. Dokonce bylo určeno, že 19. července složí olympijský slib atletka Jarmila Kratochvílová a fotbalista Josef Chovanec.
Zároveň v prohlášení z 13. dubna 1984 funkcionáři argumentovali proti účasti: "Vůči výpravám ze socialistických zemí je již dnes v Los Angeles vyvolávána atmosféra podezírání a nenávisti," psali. Obdobný scénář se odehrál i v dalších zemích východního bloku.
Aby zabránil bojkotu, prezident Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch dokonce uznal "opodstatněnost vyslovených upozornění a kritik".
Bylo však pozdě.
Pokyn z Moskvy
8. května 1984 ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu oznámil, že "pokládá za neúčelné, aby se sovětští sportovci zúčastnili her v Los Angeles".
|
Už měli i odznaky, ale nikam nejeli Účast: 140 zemí (tehdy rekord) |
Zároveň oslovil své spojence s požadavkem, aby zaujali obdobné stanovisko.
Pro jistotu si Sověti na 11. května pozvali do Moskvy také vedoucí oddělení komunistických stran pro oblast sportu. Schůzku řídil Boris Stukalin, šéf propagandy ÚV KSSS. Jeho závěr zněl: "Nejet na hry je jediné možné řešení."
Podpořili ho všichni přítomní, jen Rumuni a Maďaři si vzali čas na rozmyšlenou. "Himl (v roce 1984 předseda Československého olympijského výboru - pozn. red.) přijel z Moskvy a byl smutný. Brzy se rozkřiklo, že na žádnou olympiádu nepojedeme," vzpomíná Eman Řehoř, tehdy zástupce vedoucího oddělení vrcholového sportu.
Na 12. května nechal Antonín Himl svolat plenární zasedání ČSOV, kde po argumentaci o "nepřátelské psychóze v USA" doporučil schválit usnesení, aby "Československo nevyslalo své sportovce do Los Angeles".
Návrh jednomyslně přijalo 57 přítomných delegátů. Pouze jedinci na zasedání nedorazili. Jiří Kynos, před dvaceti lety předseda Klubu olympioniků, vzpomíná: "Raději jsem se omluvil a nepřišel. Věděl jsem, o čem se bude hlasovat, a nechtěl pro to zvedat ruku."
Bojkot? Zakázané slovo
Samaranch stále bojoval. 24. května přicestoval do Prahy a setkal se s předsedy sportovních organizací socialistických států. "Zvažte znovu svá rozhodnutí.MOV převezme záruky za splnění vašich požadavků," apeloval.
Pouze Rumun Haralambia Alexa poté vystoupil a oznámil: "Zúčastníme se her." Zůstal sám. Šestnáct dalších zemí podpořilo bojkot Sovětského svazu. Slovo bojkot však komunistická terminologie zakázala použít.
Nahradil ho směšný výraz: vynucená neúčast.
Dále čtěte: Obsáhlý rozhovor s tehdejším sportovním bossem
Lidé kolem bojkotu v roce 1984 a nyní
Vladimír Černušák
* 1984: Místopředseda Československého olympijského výboru, hlasoval pro bojkot
* 2004: Předseda Slovenského olympijského výboru, čestný člen MOV
* Vzpomínky na bojkot: "Když jsem potom přijel do Los Angeles, kolegové ze Západu se mě ptali, čeho jsme se báli. Těžká odpověď. Ale myslím si, že předseda MOV Samaranch celou situaci chápal. Vždyť býval velvyslancem v Moskvě."
Vladimír Holeček
* 1984: Předseda Čs. cyklistického svazu, hlasoval pro bojkot
* 2004: Viceprezident Mezinárodní cyklistické unie
* Vzpomínky na bojkot: "Himl mi v soukromých rozhovorech přiznal, že všechny argumenty pro bojkot jsou nesmysl. Ale to nařízení přišlo z ÚV KSČ. Tím to bylo dané. Nešlo nesouhlasit."
Rudolf Kocek
* 1984: Předseda Čs. fotbalového svazu, hlasoval pro bojkot
* 2004: předseda představenstva akciové společnosti Šampion
* Vzpomínky na bojkot (na zasedání ČSOV hovořil o tom, že porušování Olympijské charty koresponduje s imperialistickou politikou vlády USA): "O tom nevím! Ne, nechci se zbavovat odpovědnosti. Ale bojkot vyhlásila KSČ. Její rozhodnutí bylo pro straníky v ČSOV závazné. Tehdy platila vedoucí úloha strany."
Jarmila Kratochvílová
* 1984: dvojnásobná mistryně světa v atletice
* 2004: trenérka dvojnásobné mistryně světa v běhu na 800 m Ludmily Formanové
* Vzpomínky na bojkot: "Jela jsem vlakem ze Slovenska od léčitelky, která mi napravovala záda. Najednou z rádia slyším, že Rusové nepojedou na olympiádu. Bylo mi jasné, že je otázkou hodin nebo dnů, kdy vyhlásíme bojkot i my."
Jiří Vícha
* 1984: trenér házenkářů ČSSR, kandidátů olympijské medaile
* 2004: předseda Klubu fair-play
* Vzpomínky na bojkot: "Pro mě to byla poslední kapka, nejkrutější moment kariéry. Vojenští nadřízení mi řekli: Musíš vystoupit s tím, jak je v Los Angeles nebezpečno. Ode mě to neuslyšíte, řekl jsem. Na trucolympiádu jsem odmítl odjet, u týmu jsem skončil. Každému jsem řekl, proč odcházím, i Himlovi."
Ladislav Krnáč
* 1984: redaktor bratislavského Športu, jeden ze tří československých novinářů na hrách 1984
* 2004: v důchodu
* Vzpomínky na bojkot: "Měl jsem v článcích odůvodnit rozhodnutí, že bojkot byl správný. Na tiskovém odboru ÚV KSČ jsem však před odjezdem řekl: budu psát, jak to skutečně je. Po návratu jsem zjistil, že 20 procent materiálů zmanipulovali. Uvedli, co jsem nenapsal."
 Sběratelsky vzácný odznak české olympijské výpravy, která do Los Angeles nikdy neodcestovala... |
 Olympijský stadion v Los Angeles. |
