Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 21. srpna 2017 Johana

Nekouřit! Zavřít staveniště! Ve jménu olympijských her

Dělníci čistí povrch plaveckého stadionu Vodní kostka v Pekingu | foto: Reuters

30 2008
Další magické datum pro Čínu. Do zahájení olympijských her zbývá dnes 100 dnů. V Pekingu se proto vše mění, přestavuje, natírá, zazeleňuje a stále častěji i přikazuje. Čínská vláda od 1. května vyhlásila zákaz kouření až do ukončení olympiády. Snaží se ozdravit silně znečištěné ovzduší.

Číňané si tak vůbec poprvé budou muset svoji oblíbenou cigaretu odpustit na sportovištích, v dopravních prostředcích, ve školách a v nemocnicích. Národ holdující kouření nejvíc na světě má v nejbližších čtyřech měsících zcela změnit přístup k všeobecně akceptovanému zvyku.

"Muži zde kouří, protože je to společenská nutnost. Správný čínský byznysmen si vždy s klientem či kolegou zapálí na oslavu. Dnes však kouří i mladé dívky, protože jim to připadá sexy,“ vysvětluje mi jeden ze studentů Univerzity čínského lidu Jen Pchej-ťün. Jeho kamarádka Čchien Wej dodává, že kouřit je tu nutnost. Kouří všichni, aby tak potvrdili svůj společenský status.

První koncept zákona omezujícího kouření v průběhu her navrhoval zahrnout do nekuřáckých míst také restaurace. Byl však smeten ze stolu, nekuřácké restaurace by už byly na Číňany příliš. Zapálit si k obědu je tady stejným zvykem jako v Čechách pít pivo.

.

Jak se chystá Čína - Olympijský deník

Současný zákaz však obyvatelé Pekingu, zvyklí dýchat nejznečištěnější vzduch na planetě, přijali. "Je to příkaz, který je potřeba následovat, a my jej pro úspěch her a našeho národa budeme plnit,“ osvětluje mi zapáleně počítačový expert Kao Lu Jang a nervózně přitom potahuje z cigarety místní značky Bílá labuť. Krabička této značky stojí v přepočtu jen necelých patnáct korun.

Tři sta milionů kuřáků, což je více než čtvrtina celkového počtu čínské populace, nyní na příkaz vlády bude snižovat příjem nikotinu. "Lidé zatím nemají základní povědomí o nebezpečí, které kouření způsobuje,“ uvedl ministr Čchen ve zprávě pro Světovou zdravotnickou organizaci.

Podle posledních statistik je v Číně z deseti mužů šest seriózních kuřáků. U žen převládají hlavně mladé kuřačky. Zhruba milion lidí zemře ročně na choroby spojené s kouřením. Čínské ministerstvo zdravotnictví předpokládá, že se počet těchto úmrtí během dalších 50 let zvýší až na trojnásobek.

Zákon o omezení kouření vchází v platnost společně s nařízením uzavřít staveniště. Opatření vyhlášená ve jménu "Zelených her“ mají odvrátit možné fiasko z "Nedýchatelných her“.

"Jsem v Číně poprvé, ale zaráží mě ten neskutečný smog, špína a nedostatek základních hygienických návyků,“ stěžuje si jedna z amerických turistek v čajovně LaoŠe. "V tomto případě však není hlavním důvodem, že je Čína rozvojová země. Situace s hygienou je mnohem lepší v chudších zemích, jako jsou Vietnam nebo Indie. Zde je to jen o lenosti,“ dodává jiná turistka z Kalifornie.

Organizátoři her mají velkou snahu vyčistit celé město, alespoň na dobu olympiády. V akci jsou "protiplivací“ kontroloři, probíhají kurzy slušného chování pro hotelové zaměstnance, taxikáře či policisty. Unikátní jsou vzdělávací pořady promítané nejen v televizi, ale i na obrazovkách v autobusech.

Čínští vědci se navíc pokoušejí vypěstovat křížence chryzantémy, která bude reprezentativní i v srpnu, kdy je tu v horkém létě zeleň již odkvetlá. A půl města dostává nový nátěr. Obzvlášť populární je zde růžová, oranžová a červená.

Zajímavě komentoval současné dění v Pekingu deník New York Times, když přirovnal předolympijské snahy k rodině, která se snaží ukrýt před hosty všechny své děti pod postel, aby jim mohla ukázat dokonalý domov.

. Olympijská pochodeň ozářila 38. rovnoběžku

S o u l - (Od spolupracovníka MF DNES) - Jihokorejský Soul se zbarvil do ruda. Do desetimilionové metropole totiž společně s olympijskou pochodní dorazilo "na zájezd“ 7 000 čínských studentů, odhodlaných podpořit plamen na jeho pouti městem.

Čínské úřady celou akci naplánovaly do detailů. Pro studenty, svážené najatými autobusy, připravily stovky rudých praporů a tisíce triček, šátků a praporků. Centrum byznysu, jindy vyhrazené pro pečlivě upravené muže v drahých oblecích, tak připomínalo sraz komunistické mládeže. "Ještě nikdy jsem neviděla tolik čínských vlajek pohromadě.

Dokonce ani u nás doma. Ambasáda si dala opravdu záležet,“ divila se absolventka elitní Pekingské univerzity Lie Čcheng, žijící v Jižní Koreji už čtvrtým rokem. "Ale politika mi stejně nikdy nic neříkala,“ dodala.

Takových jako ona však byla naprostá menšina. Ostatní neúnavně provolávali slávu "Jediné Číně“. Slogan nad hlavami usměvavého páru hlásal: "Rezolutně potlačíme jakékoliv snahy o rozdělení naší země.“ Ti ostatní prezentovali Čínu jako vyspělý stát, který se nyní stal obětí propagandy západních médií.

Ve chvíli, kdy se na obzoru zjevil někdo, kdo nadšení čínských mladíků nesdílel, rozhodli se s narušiteli rudé masy skoncovat po svém. Létaly kameny a z bambusových tyčí, na nichž ještě před chvílí vlály zástavy, se staly nebezpečné zbraně.

Přitom drtivá většina Číňanů nevěděla, kdo proti nim vlastně stojí. "Až letos jsem díky protestům zjistila, že Tibet má vlastní vlajku a že dalajlama získal Nobelovu cenu míru. Myslím, že o tom nevědí ani Číňané tady v Soulu. Nechtějí to vědět. Věří tomu, co se naučí doma,“ přiznala Lie Čcheng.

Proti osmi tisícům jihokorejských policistů, rozmístěných v ulicích, si čínští studenti na rozdíl od místních občanů mohli dovolit cokoliv. Politické elity Jižní Koreje si za žádnou cenu nechtěly rozhněvat svého největšího obchodního partnera.

Z protičínských aktivistů na soulské pouti štafety na sebe největší pozornost strhli demonstranti kritizující zacházení čínských úřadů se severokorejskými uprchlíky, kteří jsou ve většině případů okamžitě po odhalení vráceni do rodné vlasti. Tam je čeká v lepším případě převýchovný tábor, v tom horším smrt.

Severokorejec Son Jong Hoon, jemuž se vysněná cesta na jih nakonec zdařila, se na protest proti praktikám čínského režimu pokusil upálit. Svou smrt si naplánoval právě na den, kdy do Soulu dospěla pochodeň.

Než se mu však podařilo zoufalý čin dokonat, zasáhla jihokorejská policie. Den poté se olympijský plamen "ladně“ přehoupl přes 38. rovnoběžku a neprodyšně uzavřenou hranici mezi jihem a severem Koreje.

V Pchjongjangu se podle očekávání neprotestovalo vůbec, a tak si pochodeň i její tentokrát už jen minimální čínský doprovod dopřály den oddechu. První běžec, Pak Du Ik – pamětník severokorejského fotbalového zázraku na mistrovství světa ve fotbale 1966 – vystartoval z místa pod 170metrovou věží, jež je složena z 25 550 kamenných bloků, a každý z nich symbolizuje jeden den vůdce Kim Čong-ila.

Vyzdobené ulice hlavního města obklopily během štafety tisíce lidí v národních krojích. Pro Severokorejce byla návštěva pochodně, první v historii, svátkem. Kterékoliv jiné pondělí by drtivá většina z nich trávila "budováním režimu“, a tak den volna, strávený s mávátky, uvítali všichni.
MARTIN VLNAS Autor studuje sociologii na univerzitě Sungkyunkwan  

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze