Proč?
Není to pro mě jednoduché rozhodnutí, ale už mi bude třiatřicet a chtěl bych se věnovat rodině a klubu. Navíc je čas nároďák přenechat mladším klukům jako bratři Michálkové, Pavelec, Fleischmann, Krejčí, Frolík a tak dále.
Nemáte obavy, jak reprezentační obměna dopadne?
Je jasné, že se nám ostatní týmy přiblížily, ale strach bych neměl. Kluci, co jsem vyjmenoval plus další z Evropy nás odcházející musí nahradit.
Myslíte, že má Česko dost mladých a kvalitních beků?
Máme Zbyňka Michálka, Romana Poláka, pak třeba Míru Blaťáka, který tu hrál dobře a Láďu Šmída, takže obránci tam jsou, hlavně musí dostat příležitost.
Jste přesvědčený, že je to opravdu definitivní konec?
Říká se nikdy neříkej nikdy, ale teď jsem pevně rozhodnutý. Mám dcerku a během sezony ji vidím strašně málo, pořád jsem na cestách.
Bavil jste se o konci s tchánem Františkem Černíkem, manažer národního týmu?
S Frantou jsem o tom mluvil a byl proti. Říkal mi, ať to ještě zvážím, ale já jsem v tvrdohlavý a v takových chvílích se nechám málokdy obměkčit.
Jaký máte po olympijském turnaji pocit?
Jsem zklamaný. Měli jsme tu kvalitní mančaft, ale nepodávali jsme odpovídající výkony.
Proč?
Začnu sebekriticky a řeknu, že jsem nehrál dobře. Bylo to dané tím, že jsem na ledě nestrávil tolik času, kolik jsem zvyklý, tady jsme hráli na osm beků. Ale to není výmluva, měl jsem se přizpůsobit. Jako mančaft jsme nedodržovali pokyny trenéra, navíc jsme nedávali góly. Dopředu to nebylo ono.
Český hokej je počtvrté bez semifinále. Je to ještě náhoda?
Měli jsme tu období deseti let, kdy jsme všechno vyhrávali, teď asi nastává nové. Včerejší zápas mohl vyhrát kdokoli, ale na to se nikdo neptá. Měli jsme na víc, ale bohužel.
Klesá renomé českého hokeje?
Asi ano. Když začíná mistrovství světa nebo olympiáda, už s námi nikdo nepočítá. Je to smutné, snad se to zlepší.
