Před závodem v libovolné malorážce na 60 ran vleže na olympijských hrách v Mexiku 1968 jím otřásala hodně velká nervozita.
"Trvalo čtvrt hodiny, než se mi přestala klepat jablka v kolenou.
Tvrdý start," vzpomíná střelec.
Na konci byl vyčerpaný tak, že na chviličku ztratil vědomí.
"Jakmile vyjela podložka a už na ní nebyl žádný terč, přišlo obrovské uvolnění."
Jenže na jídlo Kůrka stejně neměl moc pomyšlení ani potom. Po těle mu běhalo příjemné mrazení.
Věděl, že za 597 bodů ze 600 možných bude nejhůř šestý. A že možná má ještě o bodík víc.
"Že by to eventuálně mohla být medaile. To už se nemůžete na nic soustředit. Sice jsem měl něco na talíři, ale myšlenkami jsem byl úplně jinde. Pořád jsem si promítal ten výstřel," popisuje dnes.
Byl to dlouhý film. Zatímco dnes elektronické terče počítají rány okamžitě, tenkrát byl každý papírový terč zapečetěn a musel projít rukama šesti rozhodčích, kteří ránu posoudili. Trvalo to dohromady hodinu a půl. Načež do jídelny vtrhnul Kůrkův trenér. "Pak už jsem neměl šanci jíst," říká Kůrka.
Povinnosti olympijského šampiona ve střelbě byly zkrátka jiné.
Přitom na začátku sportovní kariéry byl Kůrka boxerem. Pak se náhodou dostal na soustředění střelců a vzal tenhle sport jako novou výzvu. "Ale na box dodnes vzpomínám s vděčností. Dá člověku velikou fyzičku a ve střelbě odvahu na spoušti," říká Kůrka.
. Osudy zlatých medailí
Čtěte denně Až do 8. srpna, kdy v čínském Pekingu začnou olympijské hry, vám přibližujeme osudy našich vítězů. Dnešní, 23. díl 1968 (Mexiko): Jan Kůrka (střelba, libovolná malorážka) |
Střílí dodnes. Spíše exhibice, třeba i ve škole, kam vezme dětem ukázat i zlatou medaili. Závodí tak třikrát ročně. Naposledy byl pátý ze 120 závodníků. Svědčí mu už krátká klání. "Zkoncentruju se a odpálím. Umění by pořád ještě bylo, ale fyzičce bych se potřeboval věnovat daleko víc. Nemám čas."
V Plzni šéfuje Velké ceně osvobození, obřímu střeleckému závodu. "Letos byla rekordní, třicet osm států. Už jsme se z ní trošičku probrali. Teď jsme měli velké mistrovství Evropy juniorů."
Byl také na nominačním plénu Českého olympijského výboru, práce má dost a dost. Nestíhá se ani věnovat oblíbenému roubování stromů, při němž chtěl vyzrát na nemoc švestek – šarku. "Jeden z deseti stromů se mi jakžtakž povedl, ale šarka je hrozná potvora."
Než odletí jako host na olympiádu do Pekingu, dopřeje si konečně dva týdny volna. "Klidný důchod? Ten nemám ani náhodou."
