Reprezentační trenéři dali na poslední chvíli přednost čtveřici Kanaďanů, kteří v předcházejících olympijských závodech předváděli velmi dobré výkony. McKeever byl zdrcený, ale zachoval se sportovně. "Jsem z toho rozhodnutí hodně nešťastný. Ale rozumím mu, kluci prostě jezdili rychleji," uvedl.
Přestože slepý Kanaďan neprorazil na olympiádu, na paralympiádě, která je jeho třetí v pořadí, září. V pondělním závodě na 20 kilometrů volně zvítězil s velikým náskokem a pro Kanadu tak vybojoval první paralympijské zlato. Svou osobní medailovou sbírku z paralympiád si tím doplnil o pátý nejcennější kov. A možná ne poslední – na letošních hrách má před sebou ještě několik nadějných startů.
Zrakově postižený Brian McKeever (vpravo) a jeho bratr-vodič Robin McKeever se zlatými medailemi z vancouverské paralympiády
Lví podíl na McKeeverových úspěších má jeho bratr Robin, který mu již několik let dělá vodiče a na jehož pokynech je Brian kvůli své 90% slepotě téměř závislý.
Hrdiny jsou oba – když dojížděli ve whistlerském paralympijském parku triumfálně do cíle, diváci se neudrželi a i přesto, že hrozilo, že Brian neuslyší Robinovy instrukce, bratrům hlasitě aplaudovali. Jednatřicetiletý McKeever si potlesk zaslouží jako málokdo.
V běhu na lyžích Kanadu reprezentoval už jako junior, tehdy ještě bez jakéhokoli handicapu. Jenže když dospíval, projevila se u něj Stargardtova choroba a v jednadvaceti letech byl slepý. Zbylo mu jen periferní vidění. Přestože McKeever od té doby vidí pouze obrysy, u lyžování zůstal.
A kromě podobně postižených sportovců pořád soupeří i s lyžaři bez omezení. S těmi by se rád utkal i za čtyři roky na olympiádě v Soči. "Další olympiády bych se chtěl určitě zúčastnit. Už začínáme plánovat, jak se tam dostat," prozradil.
