Jeho hlas zněl tak urgentně, že Iginla prostě musel přihrát. Crosby z úhlu pohotově vystřelil a v 8. minutě prodloužení rozhodl olympijské finále.
"Získat zlato je jako sen," řekl kanadský mesiáš reportérům cestou do kabiny. "Dát rozhodující gól. Ještě k tomu v prodloužení. A ještě u nás doma v Kanadě... To snad není možné. Nic lepšího se mi nemůže stát."
Křičíte na ledě často?
Jo jo. Zvlášť v podobných situacích, Jarome mě neviděl. Já se uvolnil, on vyhrál svůj souboj a přihrál mi parádně. Ani jsem nemířil, prostě jsem vypálil.
Co jste si pomyslel, když jste puk spatřil v brance?
Já nejdřív ani neviděl, že je puk v bráně. Nevím, jak tam prošel. Asi letěl Millerovi mezi nohama. Pak už byl jenom strašný rámus. Měl jsem obrovskou radost, se mnou všichni kluci a celá Kanada.
Máte potuchu, co tohle vítězství znamená pro vaši zemi?
Teď možná ještě ne. Vždycky je fajn hrát za Kanadu, člověk neví, kdy se mu to zase poštěstí.
Obránce Chris Pronger po zápase prohlásil: "Jsem hrdý, že jsem Kanaďan." Co vy?
Já bych byl hrdý Kanaďan, i kdybych nehrál hokej a nedostal se na olympiádu. Nikdy bych si to s nikým nevyměnil. Ale atmosféra v hale byla samozřejmě fantastická, lidi v celé zemi šíleli. Moc rádi je reprezentujeme.
Jak těžké bylo zvládnout očekávání, že určitě vyhrajete?
Nebylo to nic snadného. Ale zvládli jsme to dobře. V průběhu turnaje jsme se zlepšovali.
Když se vám na turnaji nedařilo, byl jste smutný, nebo naštvaný?
V posledních dvou zápasech jsem se necítil dobře. Hodně se bránilo. Nemohl jsem dát gól. A tak jsem makal dál a doufal, že se jednou trefím.
Prý jste dostal povzbudivou esemesku z amerického Pittsburghu, kde hrajete NHL. Je to pravda?
Ano, v sobotu mi psal Mario Lemieux (kanadský majitel klubu Penguins, u něhož Crosby bydlí). Přál mi hodně štěstí. Ale jinak mi asi moc lidí v Pittsburghu nefandilo.
Jak vám bylo, když jste jel ve třetí třetině sám na Millera a nedostal jste se ani ke střele?
Hrozně. Každému by to proletělo hlavou, když pak soupeř vyrovná půl minuty před koncem. Nechtěl jsem být tím, kdo to ostatním zkazil. Ale v prodloužení jsme zabrali, věřili jsme, že někdo z nás to rozhodne.
Nezačali jste být za stavu 2:0 příliš pasivní?
Víte, celá země se na nás dívala. Hrozně moc jsme chtěli vyhrát, pořád jsme sledovali hodiny, kolik minut zbývá do konce. Utíkalo to pomalu. A oni hráli skvěle.
Jak se dá triumf na olympiádě porovnat s vítězstvím ve Stanley Cupu?
Je to úplně jiné a vlastně hodně podobné. Olympiáda je jednou za čtyři roky. Netuším, kdy si ji zase zahraju. V Kanadě už asi nikdy. Je to fantastický pocit.
Narodil jste se právě pro tuhle chvíli?
Nevím. Jako kluk jsem o ní snil. Snad tisíckrát.
Před chvilkou jste z Vancouveru udělal asi nejšťastnější místo na zemi. Půjdete se podívat ven, co jste způsobil?
Určitě s klukama někam vyrazíme a budeme se radovat s celou Kanadou. Asi to bude jízda!
Jak měla Crosby show šťastný konec
|