"Vyhrát byl můj cíl po čtyři roky. Byl jsem zraněný, nemocný. Ale lidé kolem mi hodně pomohli."
Je mu 32 let, a když nevesluje, živí se prací na rodinné obilné farmě. Věnuje se i motokrosu, v němž závodil na začátku 90. let. S veslováním začal jako čtrnáctiletý. "Kouč mi řekl, ať to zkusím. Proto vesluji."
Na hrách v Sydney ještě závodil na dvojskifu, dojel druhý. Pak přesedl do lodi osamocen. "Má rozvážnější tempo, jezdí stylem jako já," říkal o něm kdysi Václav Chalupa.
To předvedl Tufte i v Pekingu. Na začátku se nikam nehnal, ale zabral v pravý čas. A na konci už se předjet nenechal. "Chvilku jsem si myslel, že jsem prohrál. Byl to hodně těžký závod. A já prohrát nechtěl," říkal Tufte.
Milovník rockové muziky překvapil. "Nevěřil jsem, že bude tak dobrý. Záleží na momentální formě a přístupu," říkal český trenér Milan Doleček a vypočítával důvody Norova úspěchu. "Dobře vyladil. Navíc si s sebou vzal původního trenéra, který ho vedl v Aténách."
Z mistrovství světa má Tufte sedm medailí, z toho dvě zlaté, avšak od posledních her zvítězil v jediném závodu – vyhrál Světový pohár v Luzernu 2006. Měl potíže se zády a kolenem. "Vítězství už mu chybělo," nadnesl Doleček.
V zimě se Nor udržuje na běžkách, v hlavě si přehrává závody. Odjel jich dost. "Prokázal zkušenost," řekl Doleček a nazval Tufteho důchodcem. Ten se však do penze nechystá. "Veslování mě baví."
