´Oblak příslibu´ ponese oheň pro Peking

Praha - Jmenuje se Oblak příslibu. Váží jeden kilogram, na výšku měří 72 centimetrů, je stvořena z lakované slitiny hliníku a hořčíku, rukojeť má potaženou kůží. To aby byla rukou v ruce. Pochodeň, s níž bude zažehnut olympijský oheň v Pekingu. Rodila se více než 10 měsíců. Její design vymýšlelo na 30 specialistů z různých oborů i zemí světa.

Uspěli. Jejich návrh porazil tři stovky dalších.

A tak vznikla pochodeň ve tvaru svitku pergamenu.

"Heslo Oblak příslibu pak představuje čínskou tradici, zatímco tvar, povrch a technologie evokují duch olympijských her," uvedl Jao Jing-ťia ze společnosti Lenovo, jež pochodeň vymyslela. "Design pochodně jsme tvořili stejně, jako navrhujeme osobní počítače. Pochopili jsme, že se musí běžci líbit, ale také se dobře nosit, musí být lehká."

Červená a stříbrná, to jsou její barvy. Pokrývá ji vzor oblaků, čínský symbol.

Ostatně, tak tomu u olympijských pochodní bývá. Třeba design té pro dosud poslední letní olympijské hry v Aténách před třemi lety vycházel z tvaru olivového listu. Pochodeň pro zimní hry v Salt Lake City 2002 zase tvořilo sklo, dva druhy stříbra a měď – spojení zimy a sněhu, rychlosti atletů a historie pořádajícího Utahu.

Štafeta s ohněm se traduje od olympiády 1936 v Berlíně. Tehdy pochodeň z leštěné oceli zavítala také na české území.

I tenkrát byl olympijský oheň zapálen při rituálu ve starověké Olympii. Na místě, kde dnes mezi starobylými kameny proudí davy turistů a kde na dávném sportovním kolbišti běhají děti, bude příští rok zažehnut znovu. Stane se tak 25. března.

A pak se vydá přes pět kontinentů, 135 měst, 137 tisíc kilometrů i přes nejvyšší horu světa Mt. Everest do čínského Pekingu.

Má být štafetou spojující svět.

Poselstvím míru.

Jenže olympiádu v Číně stále provázejí zprávy opačného rázu.

Humanitární organizace Centrum práv na bydlení (COHRE) oznámila: už víc než jeden a čtvrt milionu Číňanů přišlo kvůli pořádání her o domov. Nedobrovolně.

"Je to šokující a naprosto neakceptovatelné," uvedl předseda organizace Jean du Plessis.

Do začátku her čeká nucené vystěhování dalších 250 tisíc osob. Většina lidí se prý stěhovala bez předchozího varování a dostatečného finančního odškodnění.

Za posledních 20 let musely kvůli hrám změnit bydliště téměř tři miliony lidí, polovina z nich právě v Pekingu. Dosud "rekordní" byly hry v Soulu 1988, které takto zasáhly do osudů 720 tisíc lidí. "Jak se zdá, od té doby se téměř nic nezměnilo," posteskl si Jean du Plessis.

Český běžec s pochodní: Je pocta být
na olympiádě, která ještě nezačala
P r a h a - On měl tu čest. Šéf českých olympioniků Milan Jirásek běžel s pochodní římskými ulicemi před loňskými hrami v Turíně. Jeho úsek měřil 500 metrů. "Nebyl to žádný zvláštní sportovní výkon," tvrdí. "Není to přece ten běh do prudkých schodů, jak ho známe od zakončovatelů štafety těsně před zahájením her. To by bylo něco jiného."

A jaké to tedy bylo?
Velká pocta. A zvláštní pocit. Ocitl jsem se na olympiádě, která ještě ani nezačala. Měl jsem číslo 11, bylo to tedy brzy po startu štafety v Římě. Objevil jsem se uprostřed různých celebrit. Kolem hřměl aplaus, ale malinko to zároveň zavánělo i pouťovou atmosférou.

To vám zkazilo dojem?
Ale ne. Prostě si vedle té velké euforie vybavuji i tyto detaily.

Klepaly se vám ruce, když jste pochodeň přebíral?
Ani ne. Spíš jsem řešil, že veškerá instruktáž proběhla v italštině. Slibovali, že nám to později přeloží, ale na to nedošlo. Takže jsem pak musel hodně použít svůj rozum.

Co vám neřekli?
Přesně jsem neznal svůj úsek. A také ovládání pochodně. Je tam nějaká plynová bombička a já měl jistou potíž se zapálením. Někdo to měl připálit a nepřipálil.

Laická otázka: Nebojí se člověk, že mu pochodeň během jeho úseku zhasne?
Kdepak. Ono je to ze všech stran jištěné. Hned by někdo přiskočil.

Co další položka protokolu: Jaké oblečení vám na tu slávu přidělili?
Sportovní dres, kalhoty, bundu, čepici, rukavice. Tenhle nafasovaný mundúr jsem pak dal do našeho muzea tělovýchovy. Na památku.

Co musí normální člověk udělat, aby mohl nést olympijskou pochodeň? Je to vůbec možné?
Teoreticky ano. Asi by to bylo mnohem jednodušší, pokud by trasa štafety vedla přes naše území. Bylo by to moc hezký. Já se k tomu dostal díky individuální pozvánce od organizátorů štafety.

Kdo to tedy má na povel?
Před Turínem byl největším sponzorem štafety Samsung, který patří mezi velké partnery mezinárodního olympijského výboru. Firma si tuhle možnost nějakým způsobem zřejmě vykoupila. Vliv na chod štafety má ale i organizační výbor olympiády.

Nevíte, zda se po vás dočká i další Čech?
Slyšel jsem, že snad podobnou pozvánku jako já obdržel pro Peking i Honza Železný. Ale nevím to najisto.

A platí, že jste zatím jediným Čechem, který s pochodní běžel?
Mohlo se stát, že nějací další Češi už běželi. S olympijskou štafetou třeba měli co dělat Češi v Austrálii, lyžaři z olympiády 1948. Nekvapilová, která emigrovala, a její bratr.

Vybaví se vám nějaká zvláštní příhoda olympijské pochodně?
Možná jedna, přestože je neolympijská. Na juniorském mistrovství lyžařů v Itálii to jednou zkoušeli jako na hrách, taky se slavnostním zapálením. Skončilo to ale všelijak. Museli to hasit minimaxem.

LUKÁŠ HRON

PEKING 2008. Takhle bude vypadat pochodeň pro příští letní olympiádu v Číně.