"Jsem šťastná, že jsem tady mohla být. Chtěla jsem závodit se zdravými, a přitom nemít žádné úlevy, nedostat ani kousek zadarmo," říká statečná plavkyně. "Hlavně jsem si musela dávat pozor na bóje, abych se jich nedotkla, to ztratím rytmus." V závodě ve veslařském kanále, který na osmém místě dokončila česká olympionička Jana Pechanová, obsadila šestnáctou příčku.
Šestnácté místo z pětadvaceti startujících? Že by mohla být spokojená? Kdepak. Nezdolná bojovnice Du Toitová mířila výš. "Z toho jsem zklamaná. Šestnácté místo není nic moc, chtěla jsem mezi prvních pět." Přijde vám to troufalé? Ale ona se umí prodrat na přední pozice.
Třeba jako letos v květnu na mistrovství světa v Seville, kde si stejně jako Pechanová zajistila start na olympijských hrách. Na desetikilometrové trati byla čtvrtá, pouhých pět vteřin za vítězkou. A naopak o pět vteřin nechala za sebou Pechanovou. "Tehdy jsem brečela, ale štěstím. Věděla jsem, že si konečně splním sen," vzpomíná čtyřiadvacetiletá Du Toitová.
Loni na Afrických hrách v Alžíru zase zvítězila v nejdelším bazénovém závodu na 1 500 metrů volný způsob.
"Je dobrá, jak se s tím vyrovnala, že si troufne do takového závodu. Je to obdivuhodné," říká Pechanová.
Du Toitová se snažila kvalifikovat na olympijské hry coby šestnáctiletá - tehdy do Sydney, ale marně. Navíc jen o rok později přišla při těžké dopravní nehodě o část levé nohy. Lékaři ji museli amputovat pod kolenem. Při projížďce na skútru srazilo Du Toitovou auto. V běžném životě používá protézu, před plaváním ji odkládá.
Ke sportu se vrátila do roka. Na Hrách Britského společenství v Manchesteru se probojovala do finále závodu na 800 metrů volný způsob mezi zdravými sportovci. Získala cenu za výjimečný výkon.
Do Atén, na olympijské hry 2004, se nedostala. Následně na paralympiádě ale získala pět zlatých medailí a jednu stříbrnou. I teď bude v Pekingu startovat mezi handicapovanými. "Ale moje poselství není jen pro ně. Patří všem lidem!" říká Du Toitová.
