Tréninkové kempy v Austrálii dosáhly mnohdy značné délky, protáhly se na týdny, u některých olympioniků, například u slalomářky Štěpánky Hilgertové, na měsíce. I veslař Václav Chalupa pobýval v Austrálii dvakrát, vždy s rodinou, poprvé osm týdnů, podruhé šest. "Všechny olympioniky z minulé olympiády v Atlantě i pozdější mistry světa jsme zařadili do nadstandardní péče, která jim umožnila trénink v Austrálii podle jejich přání," řekl František Dvořák, místopředseda ČOV pro sport.
Ocenili to zejména vodní slalomáři, medailový sport z Atlanty. "Na důkladné poznání kanálu je třeba nejméně pěti týdnů, aby byl závodník schopen zajet perfektní jízdu," domnívá se šéftrenér týmu Jiří Pultera. "Teprve pak loď klouže, když chytí rytmus vody." Na aklimatizaci se vyrojily nejrůznější názory, často poplatné osobním zkušenostem. "Byla jsem aklimatizací pěkně zrušená, týden jsme nespala a byla unavená," to je poznatek olympijské vítězky Hilgertové. Jako příznivkyně co nejdelší aklimatizace odlétá s kanoistou Indruchem jako první z vodních slalomářů už 16. srpna.
Jako poslední naopak cestují mistři světa na deblkanoi Jiras s Mádrem, až 4. září. "Takhle se nestihneme začít nudit," prohlašuje Máder. Ani veslař Chalupa, na hrách už počtvrté, nevěří kratší aklimatizaci. "Cítil jsem, že čtrnáctý den na mě přišla menší krize, byl jsem unavený, ospalý. Postihlo to i mou ženu a trenéra. Pak se organismus dostal do normálu." Tři cyklisté Hruška Padrnos a Konečný odlétají až 15. září, dvanáct dní před závodem. "Podle mých zkušeností bohatě stačí na aklimatizaci deset dní," řekl sportovní koordinátor svazu Stanislav Buchta, který bude servismanem pro silniční tým.
Ján Svorada, jenž má být lídrem týmu, odlétá z Prahy vůbec jako poslední olympionik až 21. září. "Je to na poslední chvíli, ale ujistil mě, že to pro něj nebude žádný problém, že zná své tělo," podotýká Buchta.
Překážkář Jiří Mužík odlétá s hlavní částí atletické výpravy 8. září, 16 dní před svým prvním závodem. S cestováním má už bohaté zkušenosti a dlouhý prostor pro aklimatizaci mu vyhovuje. "Před dvěma lety jsem letěl z Brazílie do Japonska. Když jsem přiletěl, v šest hodin večer se mi chtělo spát a ve tři ráno jsem se budil," vzpomíná Mužík. "Před tréninkem jsem se mohl osprchovat studenou vodou, ale za deset minut jsem na tom byl stejně. Trvalo mi týden, než jsem se z toho dostal."
Na střeleckém svazu dali na dohodu trenérů jednotlivých disciplín, výprava se vydá na cestu osm dní předem. Vycházelo se ze zkušeností z předolympijského závodu, který se v Sydney konal loni v listopadu. "Jedna věc je aklimatizace a druhá ponorková nemoc," řekl Vladislav Šaňák, sportovní ředitel střeleckého svazu. "Trenéři si řekli, kdy by chtěli jet. Jde o to, aby sportovci při závodě nebyli za bodem koncentrace."
Podle expertů z pražské fakulty tělesné výchovy a sportu je nejvhodnějším termínem pro závod desátý až čtrnáctý den po příjezdu. Současně ovšem uvádějí, že po patnáctém dnu lze absolvovat závody bez prokazatelných vlivů aklimatizace.
Autoři: Václav Pacina, Martin Hašek
Vžitý názor setrvává: psycholog je zbytečný
Psychická pohoda, příznivý stav duše, je při vyrovnanosti současné světové špičky rozhodující. "Vyhrává ten, kdo je na tom mentálně lépe, vyhrává ten, kdo umí vyhrávat," prohlašuje sportovní psycholog Miroslav Vaněk. "A to se musí člověk učit." Rizikovost situace je na olympijských hrách velká. Jsou jedinečné, a proto o co větší možný zisk, o to větší ztráta.
"Vždy může dojít k mentálnímu přehřívání do křečovitého úsilí nebo k depresi, ochlazení. Hrozí i prudké změny sebedůvěry, které souvisí s národní mentalitou," tvrdí Vaněk. I když tohle všechno se ví a na trenérských seminářích se přednáší o psychologickém působení na sportovce, žádný sportovní psycholog není členem výpravy.
Psychologie se vytratila i v celém olympijském cyklu. "A to se podepsalo především na kolektivních sportech, tam hraje psychika dvojnásobnou úlohu," tvrdí sportovní psycholog Pavel Slepička, o generaci mladší než světově proslulý Vaněk. "Vyplývá to z podcenění vědy ve sportu vůbec.
Když jsou peníze, jde všechno, tenhle názor před deseti lety zvítězil. Do sportu se dostali lidé, kteří nade všechno upřednostnili ekonomické zajištění profesionálů." Oba psychologové vyznávají stejnou myšlenku: sportovci jsou srovnatelní z hlediska přípravy, tréninku, liší se ale ve schopnosti podat v pravou chvíli vynikající výkon. "Zralí šampioni se dokáží vypořádat s psychickým tlakem, ale u mladšího člověka je pravděpodobnost, že selže, veliká," dodává Slepička.
"Dostat se na olympiádu, tam u většiny sportovců končí motivace," myslí si Vaněk. "A přesto nikdo nechce psychologa. Jen medailisté mají cílevědomou vnitřní motivaci, jejich úspěch je postaven na psychice." Místo na olympiádu jede Slepička na cyklus přednášek do zahraničí. Zřejmě se ho tam budou ptát, proč zástupce kdysi tak slavné psychologické školy není v Sydney.
Autor: pa
Jak se dá koncentrovat ve víru olympijské vesnice
Olympijská vesnice slouží především k tomu, jak říkají někteří skeptici, aby se sportovci nemohli soustředit na svůj výkon, a pokud možno zapomněli, kvůli čemu vlastně přijeli. "Neustálým potkáváním spousty lidí a zábavami se ztratí hodně psychické energie," míní psycholog Miroslav Vaněk.
Ve velké jídelně vesnice v Sydney je místo pro 4800 hostů, v menší pro sedm set, je tu kino, taneční klub, prostory pro internet, videohry, je tu kulečník, knihovna, videoprojekce, amfiteátr, obchody, cestovní kancelář.
A je tu též nadměrná koncentrace vítězů s oblakem slávy, a naopak poražených s depresí ve tváři. Objevují se neustále nejrůznější zprávy o soupeřích, dohady, fámy.
Babylon. Žijte v něm s koncentrací na svůj nejlepší výkon. "Olympijská vesnice prý ubírá na psychické energii," nadhazujeme problém místopředsedovi ČOV pro sport Františku Dvořákovi. "Kdo to říká?" skoro se lekne. "Psychologové." " A, to je jiná. Co říkají vědci, musí si člověk přeložit do normálního života." "A jak to zní tam?" "Kdo usiluje o to být nejlepší, sám dobře ví, zda i ve vesnici raději někam zalézt a dodržet svůj rituál před závodem."
Atleti po příletu do Austrálie zmizí pro jistotu do univerzitního centra Emmanuele College, tisíc kilometrů od Sydney. S olympijskou vesnicí splynou až dva dny před začátkem závodů. "Být tam tři neděle a vidět, jak ostatní závodí, by bylo hodně na hlavu," tvrdí překážkář Jiří Mužík. "Tím, že se těsně před startem změní prostředí, čekání líp uteče, bude pohoda."
Výškařka Zuzana Hlavoňová se vydá na cestu z Prahy teprve 18. září, kdy už budou hry v proudu. Její soutěž začíná až o deset dní později. "Na místě s ostatními prožívám úspěchy a neúspěchy. Byla bych z toho nervózní." I mnozí slavní zahraniční sportovci se olympijské vesnici vyhýbají, nejznámější byl případ amerických basketbalistů z Týmu snů.
Z českých olympioniků zůstanou tentokrát mimo především vodní slalomáři a kanoista Martin Doktor. Dávají přednost klidu přírody blízko své vody v Penrith.
Naopak ve vesnici se tentokrát ubytují na rozdíl od Atlanty veslař Chalupa i oštěpař Železný. "Železný si to přál, přímo ve vesnici dojde totiž k zasedání komise sportovců MOV, jejímž je členem," vysvětlil místopředseda Dvořák.
