Na co se při Olympiádě dětí a mládeže nejvíc zaměřujete?
Sám sobě jsem si dal úkol - abych měl přehled, jak na tom jsme v žácích a mladším dorostu. Sledoval jsem i předchozí ročníky, takže můžu pozorovat i tendenci. Krajské výběry se schází pravidelně v rámci projektu Výchovy talentované mládeže. Na hře je vidět, že spolu kluci nejsou poprvé, ale že se schází jednou za měsíc. Dřív byli pohromadě jen na olympiádě. V tom vidím velký posun.
Co na tuto akci říkáte?
Je to vynikající myšlenka. Je to svátek nejen pro hráče, ale i pro trenéry a manažery. Zkrátka nádherná akce, kde hrají nejlepší proti nejlepším. Čím více takovýchto událostí bude, tím je větší šance, že vychováme lepší hráče. Byl bych rád, kdybychom olympiádu mohli mít každý rok třeba dvakrát. Ale zaplaťpánbůh za to, že je zimní olympiáda aspoň jednou za dva roky. V lichých letech to pak pořádá hokejový svaz. Pokud by ale olympijský výbor chtěl jít ještě dál, my mu v tom určitě pomůžeme.
Jste spokojený s kvalitou hry krajských reprezentací?
Ta mě samozřejmě zajímavá nejvíc, jestli nám rostou noví reprezentanti. Rok co rok se to posouvá dopředu, kvalita i vyrovnanost týmů. Nahoru šla i úroveň střední výkonnostní skupiny. Pořád mi tu ale chybí větší počet špičkových hráčů, kteří dokáží rozhodovat zápasy a vezmou zodpovědnost na sebe. Hráči, kteří umí zakončit pod tlakem, nehledají přihrávku, nejsou v rozích a tlačí se do gólu. To zůstává úkolem pro všechny trenéry.
Vidíte i další rezervy?
Detaily, na kterých je nutné pracovat, známe - například vnikání do útočného pásma. Raději než protečovávání, kterým se tým zbaví puku a jde střídat, bych viděl zpracování puku a herní řešení situace. Obecně bych chtěl víc aktivity ze strany obránců, aby se nebáli hrát s pukem místo nějakého odpalování. Aby věděli, že když udělají chybu ze snahy vyřešit to konstruktivně, že jim na střídačce trenér nevyčiní. To jsou věci, na kterých se musí pracovat. Není to ale otázka z roku na rok. Musí se to zažít jak u vedení klubů, tak u trenérů.
Čím to, že obránci nejsou konstruktivní?
Záleží na koučinku. Individuálně jsou zdatní, umí se pohybovat na modré čáře, umí pod tlakem řešit herně situace ve svém pásmu, ale je zapotřebí, aby jim trenér popustil opratě a nechal je hrát, aby se v útočném pásmu zapojili do rotace s útočníky, aby je nechali sjet před branku a nebáli se, že propadnou a nedobruslí. Zkrátka musí cítit důvěru od trenéra, aby se nebáli udělat chybu. Jak já říkám, když chybuje z lemplovitosti, tak ať ho klidně trenér nechá třetinu sedět, ale pokud je to chyba ze snahy, musí dostat další šanci.
Může pro to hokejový svaz něco udělat?
Ano, děláme semináře, děláme DVD. Měli jsme i speciální setkání, který se zaměřovalo pouze na hru obránců a trendy tam prezentovali Erik Karlsson nebo Marek Židlický. Poslední dva tři roky se pak v klubech začaly dělat speciální tréninky přímo pro beky, s kterými pracují i bývalí hráči NHL. Hokejový svaz dělá výběrové kempy pro obránce. Snažíme se to do trenérů dostávat. Je to také na managamentu klubu, aby trenérovi řekl, že není prioritní výsledek a že je nezajímá, jestli jsou v žákovské kategorii na prvním místě, ale že chtějí, aby se každý rok vychoval špičkový obránce a útočník.
