Sama o ničem nevěděla, do konkurzu ji na tajňačku přihlásila vnučka Alexandra. "Kdybych se jí zeptala, odmítla by," vysvětlovala. Tak sama vymyslela speciální dárek k babiččiným narozeninám.
"Je opravdu skvělý pocit, když si lidé myslí, že jsem pro štafetu dost dobrá," radovala se Gouldová, když uslyšela souhlasné YES. "Samozřejmě je to čest, máma by na mě byla určitě hrdá. Spolu s oslavou stých narozenin to pro mě bude speciální rok."
Olympijský oheň do Británie dorazí 18. května. Od následujícího rána bude 70 dní putovat po celém království. Samotné hry v Londýně slavnostně začnou 27. července.
Ty v roce 1908 se konaly čtyři roky před narozením olympijské veteránky, druhé v roce 1948 už pamatuje. Neviděla je ovšem na vlastní oči, ani jako televizní divák, ačkoliv to byly první "televizní" hry. "Televizi jsme neměli," vysvětlila. "Navíc jsem měla dost práce s rodinou."
Rodačka z polské Lodže byla do týmu vybrána pro svoji oddanost sportu. Dřív hrála badminton i stolní tenis, přestala až v době, kdy jí bylo 86 let a odstěhovala se domova důchodců v severozápadním Londýně.
Tam teď vede třikrát týdně hodiny cvičení, kde se s kolegyněmi zaměřují hlavně na zlepšování koordinace. "Vedu starší dámy," vysvětlila Gouldová v BBC. "Ale většině z nich bych mohla dělat mámu. Snažím se cvičením udržovat jejich i svou mysl v pozoru. Já sama jsem úplně zdravá. Až na tu trochu revmatu."
Zvláštní recept na úctyhodný věk prý nemá, jen hodně čte, skládá puzzle, hraje scrabble. "A povídám spoustu nesmyslů," smála se stařenka. "A taky jsem trošku blázen do čokolády. Ale jak říkám všem - stovka je jenom číslo, stará nejsem. Nikdy jsem se za starou nepovažovala."
Na speciální příležitost už začala trénovat, chodí sem tam a nosí svíčku (candlestick). V den D ji čeká 300 yardů, tedy asi 275 metrů, u trati jí bude fandit na dvacet členů velké rodiny, která se zabydlela třeba až v Austrálii.
"Pokud bude můj úsek po rovině, pak to bude v pohodě," ujistila olympijská babička. "Nemůžu ale chodit rychle, protože používám hůl. A odhaduju, že tak v polovině své trasy si kvůli váze pochodně budu muset prohodit ruce."