"Když začala chodit do první třídy, tak jsem ji brával s sebou," vzpomíná na začátek sportovní kariéry své dcery Karel Sýkora, který na základní škole v Trnavě u Slušovic učil matematiku a fyziku a vedl střelecký kroužek dětí . "Střelila si pár ran a pak po tělocvičně pobíhala."
Kdo by si pomyslel, že za 19 let vyroste ze skotačící dívky olympijská medailistka v královské disciplíně ve střelbě ze sportovní malorážky na 3x 20 ran? Zvláště když ve Zlínském kraji není ani jeden významný oddíl sportovní střelby. "Nejsou velké, ale občas vyšlou závodníky na mistrovství republiky a někdy i přivezou medaili," podotkl Sýkora.
I když sám střílel nejvýše na okresní úrovni, sportovní střelbě propadl. Kroužky dětí vede od šestnácti let a v Trnavě, odkud se v roce 2005 s rodinou přestěhoval kvůli práci na Rackovou, pomohl vybudovat na tehdejší dobu moderní střelnici.
"Měla dvacet stavů a elektronické ovládání terčů. Dvakrát jsme v Trnavě uspořádali mistrovství republiky mládeže," pochlubil se Sýkora. Mezi nejdychtivější žáky patřila jeho dcera. "Hodně ji to drželo. Byla v kolektivu, navzájem se hecovali."
Na mistrovství republiky jela poprvé v první třídě
Už v první třídě ji vzal na český šampionát do Kutné Hory. "Byla ze všech nejmenší. Nejmladší děti byly o pět roků starší než ona. Ve vzduchovce se dostala do finále a skončila ze čtyř čtvrtá," líčí Sýkora. Její závodní premiéru si pamatuje dodnes.
"Neměla dost sil, aby vydržela v jedné poloze celý závod, tak se po každé střele na mě otáčela a ptala se, jestli je to desítka," vybavuje si. "Pokaždé jsem ji ujistil, že ano. Šťastná se otočila zpátky a pyšně se dívala po všech, kteří drželi polohu a mířili. V půlce závodu se jí chtělo na záchod, tak položila pušku a utíkala kolem všech na WC."
Záhy bylo jasné, že má Adéla Sýkorová velký talent. Ve čtvrté a páté třídě si na domácí střelnici v Trnavě vysloužila stříbro a zlato. "Ani moc netrénovala. Lehla k tomu, vysvětlil jsem jí co a jak a po pár trénincích to bylo pěkné," prohodil Sýkora, který si na své dceři všiml důležité vlastnosti. "Byla soutěživá. Holek moc nestřílelo a kluky chtěla porážet."
Tehdy ji ještě trénoval osobně, ke konci základní školy si už ale Adély všimli ve vyhlášeném střeleckém centru v Brně. "Jezdila tam na soustředění, radili jí i mně, jak trénovat. Ohromně ji to chytlo a měla velký nárůst výkonnosti," uvedl Sýkora.
Otec už dceru nekritizuje
Přestože ji pořád trénoval, jeho vztah k dceři jako závodnici se změnil. Mohla za to příhoda z jednoho tréninku malorážky na Vršavě ve Zlíně. "Bylo vidět, že jí to moc nejde. Chyběla jí chuť, flákala to a dávala devítky a osmičky. Vyčetl jsem jí to," vrací se do časů, kdy chodila do deváté třídy základní školy.
"Říkal jsem jí, ať vydrží ještě deset ran. Odpověděla mi, ať si to jdu zkusit sám. Otec to chtěl dceři ukázat, jenže jsem trefil nulu, čtyřku a sedmičku. Od té doby ji moc nekritizuji."
Její cesta k úspěchu však nebyla jenom rovná. Na jazykovém gymnáziu ve Zlíně chtěla Sýkorová podle svých slov se střelbou skončit. Pořád bydlela u rodičů a dojíždění do Plzně, kde se stala členkou tamního oddílu spadajícího pod Centrum sportu ministerstva vnitra, ji zmáhalo. Na rozdíl svého o tři roky mladšího bratra Jakuba ale u střelby vydržela.
"Nemyslím si, že chtěla střelby nechat, ale bylo to pro ni hodně náročné," ví otec české reprezentantky. Spolu s manželkou jsou učitelé, takže jí všemožně pomáhali. "Doučoval jsem ji přírodovědné předměty, žena jazyky. Kolikrát za mnou přišla v jedenáct večer, ať jí něco vysvětlím."
Na gymnáziu nakonec Adéla bez problémů odmaturovala a dostala se i na Západočeskou univerzitu v Plzni. Studium geografie ale kvůli olympiádě přerušila. "Vzala jsem si kvůli olympiádě dva roky pauzu a vyplatilo se to. Ale teď už bych to moc ráda dodělala," svěřila se v rozhovoru se čtenáři serveru iDNES.cz.
Další olympiáda je za čtyři roky v brazilském Rio de Janeiru a Karel Sýkora věří, že dcera může uspět i tam. "Věděl jsem, že má dobré oko i ruku. Na velkých závodech ji ale často zradila hlava. Londýn ji v tomto změnil," soudí hrdý otec.
