Nejvíce ji šokoval dotaz, co udělá s téměř půlmilionovou odměnou, kterou Český olympijský výbor vyplácí všem bronzovým medailistům.
Adéla SýkorováProfil medailistky Narodila se 5. února 1987 ve Zlíně. Je svobodná, měří 171 cm, váží 55 kg. Na OH v Pekingu obsadila 19. místo. Byla dvakrát třetí v závodě Světového poháru. Studuje zeměpis, ráda chodí na spinning či aerobik. Přezdívá se jí Sýkorka. |
"Jaký..., jaký půl? Cože?"
- Za bronz je půl milionu.
"To si děláte snad srandu!"
- Vy jste netušila, že dostáváte odměny?
"Ne. Já se z toho zblázním. Na to jsem vůbec nepomyslela. Fakt si neděláte legraci? Tak jdeme na pivo! Ježíšmarjá, to je dobrý."
- Co si pořídíte? Auto?
"Já mám auto. Ale možná si koupím nové. Ne, budu šetřit, budu šetřit..."
O odměně neměla nejmenší tušení, při výše popsaném dialogu se jí úlekem podlomily nohy.
Studentka kartografie Adéla Sýkorová vyhrála před rokem individuální i týmovou soutěž s malorážkou na univerziádě v Šen-čenu, ale jinak žila ve stínu slavnější Kateřiny Emmons. V Pekingu byla v malorážce devatenáctá, tady v Londýně obsadila ve vzduchovce 31. místo.
Když sportovci před olympijskými hrami vyplňovali nejrůznější dotazníky, Sýkorová mezi vážně míněné údaje propašovala několik vtípků.
Co by vzkázala fanouškům? "Aby na mě nesázeli!" Na co se v Londýně těší? "Na jídelnu v olympijské vesnici." Kdo je její vzor? "Jan Železný a student Hujer z filmu Marečku, podejte mi pero."
"Já si říkala, že všichni vyplňují své vzory tak seriózně, tak jsem tam dala taky jedno jméno myšlené vážně a to druhé tak trochu pro zábavu," vysvětluje.
Na večeři se Serenou Williamsovou
Ke střelbě ji přivedl tatínek, kterému děkovala i na oficiální tiskové konferenci, již absolvovala s ostatními medailistkami.
"Od šesti let jsem k němu chodila do střeleckého kroužku, kde jsme stříleli do plechovek. Tím to začalo. Od té doby jsme pořád spolu. Na gymnáziu jsem měla období, kdy už mě to moc nebavilo, ale naštěstí jsem vydržela, a jsem za to strašně ráda."
Co ještě na sebe prozradila?Jak se před závodem vyspala. Dobře, byli jsme večer v Českém domě, dala jsem si pivo, pokecala s kamarádama, bylo to dobré odreagování. Co má ráda. Mám ráda zmrzlinu, chodím ráda na bosu do fitneska, strašně ráda lyžuju, jezdím na kole, mám moc ráda hory, kempování a tak. Jak se budou slavit rodiče. Slivovice poteče. Mamka už při vzduchovce mi říkala, že seděla doma a držela flašku ferneta, jak byla nervózní. Tak si nedovedu představit, co se děje teď. Proč jí přezdívají zpravodajka. Před půlrokem jsem si koupila nový foťák, tak teď hodně fotím. Ale ne že bych byla zapálená, to jen trenéři si ze mě dělají srandu. |
Střelba jí pomohla najít životního partnera, kterým je olympionik Martin Strnad, devátý muž z páteční rychlopalné pistole. A také ji sport přivedl k jednomu stolu se slavnou americkou tenistkou Serenou Williamsovou. "Byly jsme spolu na večeři," říká s nadsázkou o náhodném setkání v olympijské vesnici.
Na cestě za životním úspěchem v Londýně bojovala s obrovskou nervozitou. "Trenér mi zakázal před finále koukat na mobil. Nechtěl, abych nad ním nezačala přemýšlet o tom, co by mohlo být, kdyby..." Kateřina Emmons, která byla v malorážce před čtyřmi lety v Pekingu druhá, jí radila, aby neudělala chybu a všechno dobře dopadne. "Tak jsem udělala dvě," pokrčí rameny. Chybovaly však i soupeřky.
"Říkala jsem si, že tu medaili nechci, kdybych na ni myslela, bylo by to ještě horší," popisuje svůj recept proti stresu. Když hlásili průběžné výsledky, zpívala si. "Mám ráda Kabáty, tak jsem si zpívala jejich Malou dámu."
Po závodě už hlasatele ignorovat nechtěla, ale možná to radši udělat měla. Při vyhlašování jmen medailistů totiž místo ní přečetl jméno Polky Bogacké, čtvrté v pořadí. "Já si říkala, jestli tedy mám jít nahoru, nebo co dělat. Ale bála jsem se, aby z toho nebyl trapas, tak jsem radši šla."
Nápravu zjednala Kateřina Emmons, která se naštvaně zvedla z obecenstva a šla hlasatele upozornit na trapné přeřeknutí.
Na konci ceremoniálu tak konečně zaznělo i jméno nové české hvězdy.
