Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 17. srpna 2017 Petra

Kouč Tichonov ukradl medaili brankáři. Ten se jí dočkal až za deset let

Trenér Viktor Tichonov na střídačce sovětského týmu. Tehdy měl ještě mladší vizáž než na hrách v Albertville, odkud si odvezl zlatou medaili. | foto: Profimedia.cz

29 2014
Sovětský svaz, ten letitý hokejový postrach všech soupeřů, na politické mapě zkolaboval a rozsypal se. Jenže sport byl o kousek pozadu - a tak v únoru 1992 (SSSR zanikl k 31. prosinci předchozího roku) ještě na hry do Albertville mířili hokejisté pod zvláštní hlavičkou Společenství nezávislých států.

SNS. Sovětská Nátura Setrvala.

Aspoň tedy v podobě toho nejsovětštějšího muže ze všech, legendárního diktátora na střídačce Viktora Tichonova.

Vyžadoval absolutní disciplínu bez výjimek. Podle jednoho z mnoha slavných příběhů nechal hráče bruslit do zbláznění deset hodin v kuse - a když někdo z nich zaškobrtnul, vysmál se mu: "Tys musel být včera úplně namol!"

Jelikož pod ním sovětský tým sbíral zlaté medaile tak lehce jako popadané ovoce pod stromem, dovolil si Tichonov leccos. A vygradoval to právě v Albertville.

21 zimních her, 21 příběhů

Před letošními hrami v Soči přinese seriál MF DNES dohromady 21 příběhů, jež připomenou všechny předchozí zimní olympiády.

Vyšlo: Chamonix 1924
            Sv. Mořic 1928 
            Lake Placid 1932 
            Ga-Pa 1936 
            Sv. Mořic 1948
            Oslo 1952
            Cortina 1956
            Squaw Valley 1960
            Innsbruck 1964    
            Grenoble 1968
            Sapporo 1972
            Innsburck 1976
            Lake Placid 1980
            Sarajevo 1984
            Calgary 1988
            Albertville 1992
Příště:
Lillehammer 1994

Hokejoví pohrobci Sovětského svazu prohráli jen s Československem, jinak došli k triumfu poměrně "suše" - ve finále arcirivaly z Kanady přehráli 3:1.

Bylo přichystáno 23 zlatých medailí včetně té pro třetího brankáře Nikolaje Chabibulina. Ten neodchytal ani minutu, jak to často bývá. A tak si Tichonov prostě řekl, že si on zlato zaslouží víc. Na to, že olympijská pravidla medaile pro kouče nepovolují a nechávají je jen sportovcům, nehleděl. "Prostě mu ji dali a já se jí nikdy ani nedotkl," líčil Chabibulin. "On chtěl vždycky olympijské zlato pro sebe, takže mi ji nehodlal vracet."

Nejdřív to ve víru oslav a toho, že je součástí zlatého týmu, nijak neřešil. Ale čím narůstaly dotazy známých, tím kypěl jeho vztek.

A pocit křivdy. "Tohle je přece věc do konce života. Něco, co odkážete svým dětem," štvalo jej.

Roky plynuly a sovětské manýry se - aspoň trochu - začaly propadat do minulosti. Tichonov už nebyl hokejovým carem. A Chabibulin uspěl. Přesně deset let poté, co byl vlastním trenérem oloupen, se medaile dostala do jeho rukou. Na hrách v Salt Lake City 2002.

"Konečně jsem se dočkal," radoval se brankář a žertoval: "Je jako nová, asi bych si na ni měl pořídit sejf."



Témata: ZOH




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze