SNS. Sovětská Nátura Setrvala.
Aspoň tedy v podobě toho nejsovětštějšího muže ze všech, legendárního diktátora na střídačce Viktora Tichonova.
Vyžadoval absolutní disciplínu bez výjimek. Podle jednoho z mnoha slavných příběhů nechal hráče bruslit do zbláznění deset hodin v kuse - a když někdo z nich zaškobrtnul, vysmál se mu: "Tys musel být včera úplně namol!"
Jelikož pod ním sovětský tým sbíral zlaté medaile tak lehce jako popadané ovoce pod stromem, dovolil si Tichonov leccos. A vygradoval to právě v Albertville.
21 zimních her, 21 příběhůPřed letošními hrami v Soči přinese seriál MF DNES dohromady 21 příběhů, jež připomenou všechny předchozí zimní olympiády. Vyšlo: Chamonix 1924 |
Hokejoví pohrobci Sovětského svazu prohráli jen s Československem, jinak došli k triumfu poměrně "suše" - ve finále arcirivaly z Kanady přehráli 3:1.
Bylo přichystáno 23 zlatých medailí včetně té pro třetího brankáře Nikolaje Chabibulina. Ten neodchytal ani minutu, jak to často bývá. A tak si Tichonov prostě řekl, že si on zlato zaslouží víc. Na to, že olympijská pravidla medaile pro kouče nepovolují a nechávají je jen sportovcům, nehleděl. "Prostě mu ji dali a já se jí nikdy ani nedotkl," líčil Chabibulin. "On chtěl vždycky olympijské zlato pro sebe, takže mi ji nehodlal vracet."
Nejdřív to ve víru oslav a toho, že je součástí zlatého týmu, nijak neřešil. Ale čím narůstaly dotazy známých, tím kypěl jeho vztek.
A pocit křivdy. "Tohle je přece věc do konce života. Něco, co odkážete svým dětem," štvalo jej.
Roky plynuly a sovětské manýry se - aspoň trochu - začaly propadat do minulosti. Tichonov už nebyl hokejovým carem. A Chabibulin uspěl. Přesně deset let poté, co byl vlastním trenérem oloupen, se medaile dostala do jeho rukou. Na hrách v Salt Lake City 2002.
"Konečně jsem se dočkal," radoval se brankář a žertoval: "Je jako nová, asi bych si na ni měl pořídit sejf."
