Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 23. srpna 2017 Sandra

Olympijský oheň hoří. Nejimpozantněji ho umějí zažehnout ve Francii

Fotbalová legenda Michel Platini při zahajovacím ceremoniálu na ZOH v Albertville 1992. | foto: Profimedia.cz

13 2010
Oheň se dá zažehnout různými způsoby. Třeba škrtnout sirkou pod zmuchlaným papírem, přiložit chrastí a za zvuků kytary opatrně živit plamen většími kusy dřeva. Zahájení olympijského "potlachu" se však dělá jinak, základem je monstrózní show.

Oslava je na místě, vždyť tenhle oheň se nese až z řecké Olympie, kde byl zrozen z paprsků slunce. Teď už září ve Vancouveru a sláva, jež jeho vzplanutí předcházela, je minulostí stejně jako vítání předchozích olympiád. Zůstanou vzpomínky a není jich málo.

Ta první, týkající se zimních olympiád, letí do německého Ga-Pa 1936, neboť právě tam oheň coby symbol poprvé zaplápolal. Byla to však předzvěst jiného ohně, ohně válečného, proto dnes znějí mrazivě slova tehdejšího předsedy olympijského výboru belgického hraběte Baillet-Latoura: "Dejž bůh, aby byly hry ranními červánky doby míru."

O čtyři roky později olympijští hostitelé obsadí aristokratovu zemi a zabijí mu syna, uf, pojďme raději k veselejším historkám.

Ty zřejmě nejimpozantnější se vztahují k Francii, kde pořadatelé hned dvou olympiád dostáli při zahájení pověsti národa s vytříbeným smyslem pro umění.

Nejprve uchvátili v Grenoblu 1968 velkolepým divadlem v obrovském amfiteátru, oheň zapálil krasobruslař Calmat, jehož tep byl při běhu s pochodní zesilován elektronkami a přenášen do amplionů. "Zahajovací ceremoniál byl úchvatný, bravo, Grenoble!" rozplýval se prezident Charles de Gaulle.

Jeho krajané byli o 24 let později znovu nadšeni z takřka marnotratného karnevalu nápadů, jimiž byl přesycen start her v Albertville. Tradice francouzského divadla se v něm volně prolínala s modernou a technickými triky, při zřejmě nejpůsobivějším zahájení všech dob byli diváci skoro rádi za každou droboulinkou chybu účinkujících, jež dodávala božské dokonalosti prvek lidskosti.

Tradiční spekulace o posledním členovi olympijské štafety se navíc tenkrát ukázaly všechny liché, oheň donesl na stadion legendární fotbalista Michel Platini, dnes šéf evropského fotbalu.

Donesl ho v pořádku, což se málem nepodařilo rychlobruslaři Quidovi Carolimu ve Squaw Valley 1956, který na dlouhých nožích zakopl o televizní kabely a žuchnul na zem, ale nebojte, olympijský oheň před vyhasnutím zachránil.

Obdobná nehoda se stala v Innsbrucku 1976 rakouskému ministrovi školství: nohou sám přerušil kabely a pak na chvíli k pobavení davů otvíral při zahajovacím projevu ústa jako kapr na suchu.

Nechtěný humor vzbuzovali i "vymódění" českoslovenští sportovci v Sarajevu 1984 při defilé výprav, jimž k uniformám a la Lidové milice scházel jen samopal přes rameno.

Nakonec zvážněme, olympijský oheň si to zaslouží, svítí poselstvím. Shrnul ho šéf her v Albertville Jean-Claude Killy: "Přeji si, aby byl tento oheň v srdci každého z nás." A co vaše srdce? Hoří?

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze