Na svůj úkol se pečlivě připravuje v rehabilitačním středisku ve městě Xenia, kde se zotavuje po úrazu. V září totiž nešťastně upadla a zlomila si lopatku a kyčel.
Těch 160 předepsaných metrů prý urazí bez problémů. "Pravidelně běhám dvakrát tolik,"
pochlubila se reportérovi místního listu. Starosti prý jí dělá jen to, jak bude mávat divákům, když musí držet pochodeň.
Do štafety jí přihlásila její dvaadvacetiletá pravnučka bez jejího vědomí. "Když přišel potvrzující dopis, málem jsem ho vyhodila. Myslela jsem si, že je to zase nějaké reklama. Snacha ho zachránila na poslední chvíli," řekla veteránka.
Po většinu života se udržovala v kondici jízdou na koni. "V sedle by to pro mě bylo jednodušší, ale teď už nemohu couvnout, ani kdybych měla jet v kolečkovém křesle. Celá rodina to hrozně prožívá, určitě víc než já sama," řekla McClellandová a dodala, že snad příbuzné nezklame tím, že by běžela moc pomalu. Ti ji uklidňují, že na rychlosti nezáleží.
"Jen doufám, že nebude moc velká zima. Nerada bych, aby mi slzy dojetí mrzly na tváři," řekla snacha odvážné běžkyně.
