Na každém druhém sloupu je nápis. Účast, Lidskost, Oslava, Minulost. Střídají se, v řečtině a angličtině.
Jen na chvíli zavřít oči a už se musíte prodírat tisícovkami rozverných lidí.
Ale ne, včera to byl ještě sen, Olympic Park je zatím pro veřejnost zavřený.
Organizátoři se po něm prohánějí na kolech, metaři na vozítkách čistí chodníky a sponzoři rozevírají slunečníky u svých stánků.
Sportovci už do parku mohou. Alespoň někteří. „My smíme do hlavního stadionu až na pódiový trénink,“ hlásí gymnastka Jana Komrsková. V Olympijském parku si poprvé zacvičí až zítra před rozhodčími, kteří ji napoprvé bodovat nebudou.
Plavání, atletika, dráhová cyklistika, basketbal, gymnastika, tenis.
Všechno u sebe, jako před čtyřmi lety v Sydney, které Řekům ukázalo cestu. Nádherné nové stadiony vyrostly na pár hektarech půdy. Před pár měsíci ještě nebylo jisté, že to Atény stihnou, teď všechno září.
Člověk odpustí, že ještě všude nevidí vzrostlou trávu, přehlédne dva kontejnery plné smetí před areálem akvabel.
V bazénech, na tréninkovém i na hlavním, už kmitají desítky rukou nad hladinou. Plavci mají trénink. Je brzy ráno, ale slunce už žhne. Není se kam schovat, všude je zavřeno, stromy nikde.
Jen na dvě vteřiny se udělalo šero, protože vzducholoď, která hlídá vzdušný prostor nad Aténami, zakryla slunce.
Svlažit se? Leda se projít v dlouhatánském bazénu, kde sice voda už dávno zteplala, ale pořád chladí. Fontánky se mají spustit v pátek, když bude slavnostní zahájení olympiády.
Až hry začnou, bude Olympijský park největší atrakcí. Můžete vidět třeba tři sporty denně, najíst se, napít, odpočinout si. A večer zažít párty. Chystají se velké koncerty. Včera zatím jen z reproduktorů tiše vyhrávala Alanis Morissetteová, všude poletoval prach, dělníci u atletického stadionu lepili chybějící betonové kousky a policisté u vchodů jen ospale zívali.
 Klenba z ocelových tyčí se vine Olympijským parkem. Tudy budou proudit davy fanoušků. |
