Ptal se prezident na odhad medailí?
Ne na počty, spíš na naděje. Ale jo, probíralo se to.
A kolik jste mu jich slíbil? Měsíc před olympiádou jste mluvil pouze o osmi.
Jsem opatrný. Říkají o mně, že jsem skeptik a pesimista, ale ne, je to reálný odhad. Vždycky je procento nepovedených závodů. Osm medailí, to by bylo skvělé.
Veřejnost bude žádat víc. Zvlášť, když bude v akci 142 lidí.
Já vím, i kvalita těch lidí je veliká. Máme tu atlety, vodní slalomáře, střelce, ambiciózní basketbalistky, u kterých záleží, jak turnaj rozjedou. Jestli se dostanou do loňské euforie, mohou to dotáhnout daleko. Navíc je to tmel výpravy, když se může fandit kolektivnímu sportu. Taky veslování vstalo skoro z mrtvých, určitě se něco ujme. Pětibojaři, triatlon...
Počkejte, to jste daleko za osmi medailemi.
Budu rád, když se ukáže, že jsem to podcenil.
Jste skeptik i v životě?
Ne. Spíš si to teď namlouvám horší, abych pak nebyl zklamaný, že to nedopadlo. Tohle je vůbec důležité: když to někomu nevyjde, nesmí přenést špatnou náladu na ostatní. Někdy je to kumšt.
Co pro vás bude vrcholem her?
Desetiboj a oštěp. Mé přání? Přece dvě zlaté. Radši to nechci říkat nahlas, abych někoho zbytečně neznervózňoval. Vím, že oba kluci (Šebrle a Železný - pozn. aut.) zlato chtějí. Ale tady by vlastně mělo být 142 sportovců, kteří chtějí zlato. To by byla smůla, kdyby se ta síla neprojevila.
Koho vlastně máte z olympioniků nejradši?
To je stejné, jako bych měl vybrat, které dítě mám radši. Blíž jsou mi možná vodní sporty, atletika nebo basket, ale to neznamená, že bych nefandil Lence Šmídové nebo střelcům. Jen proto, že jsem v životě nejachtil a nestřílel? Ne, to nejde.
Nálada mezi sportovci je dost optimistická. Nebo je to jen zdání?
Líbí se mi, že je pryč doba, kdy byli naši zakřiknutí. Cítili se proti západnímu světu méněcenní a ušlápnutí, vozili si do ciziny v kapse tajně deset dolarů. Dnešní mladá generace je zkušená.
Ale až na výjimky, jako je desetibojař Šebrle, nemá americké sebevědomí?
No, ono někdy není rozhodující. Nepřeceňoval bych to.
Fandíte, když sedíte na tribuně? Prožíváte závody?
Se všemi. Když se třeba odrazí při výšce, cukají mi nohy.
Na dobu her přestáváte být doktorem. Přenesete něco ze své lékařské praxe do olympijského prezidentovaní?
Ne, snažím se zapomenout, že jsem doktor. Nechci zasahovat do léčení. Vymstilo se mi to při zimních hrách v Salt Lake City. Na mé dobrozdání jel sdruženář Laďa Rygl s bolavým kolenem, ale nenastoupil do štafety. Trošku si to vyčítám. V ordinaci ano, ale tady léčit nebudu.
Sportovci poprvé budou moct použít chladicí vestu, která stahuje teplo z těla. Už jste si ji vyzkoušel vy?
Jen jsem se na ni koukal. Ono se vždycky něco objeví. Pamatuju na lyžování v roce 1974. Hit mistrovství? Laminátové běžky. Vozili je do Falunu ještě mokré, z fabriky rovnou do letadla. Každý to musel mít. V Aténách zase budou vesty.
