Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Olympijský šéf nechce skončit jako stařičký mocnář

31 2002
Praha - Musel přeparkovat auto a hned po ránu odpovědět minimálně na pět dopisů. Odpoledne se Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru, chystal na vyhlášení nejlepších plavců. A kdo urovná tu hromadu papírů, časopisů, spisů, šanonů a desek, které leží na pracovním stole? "Rád bych byl pořádníček a uklidil si to tady, ale necítím se na úředníka. Navíc pořád někde poletuju a tady jsem málo," praví Jirásek ve své kanceláři.

Provázejí ho hektické dny, olympijské hry v Salt Lake City se blíží. Jiráskův mobilní telefon co chvíli rozezvučí Schillerova Óda na radost, znamení, že "někdo zase něco chce".

Ještě že si může jít ráno zaběhat do krčského lesa. V Jiráskovi, dřív aktivním lyžaři, který bydlí na pražském sídlišti Spořilov, zůstává stará láska - sport. "Pokud dovolí počasí, chodím běhat třeba čtyřikrát týdně.

Nejlepší je to ráno. To pak líp snáším problémy celého dne. Mám totiž pocit, že už jsem pro sebe něco dobrého udělal." Má zaběhnutou dávku - třicet minut. "Když si něco přidám, obvykle hned začne něco bolet," usměje se.

V zimě lyžuje, přes léto hraje tenis, ke golfu, který ho zajímá, se ještě nedostal. "To víte, času je málo." Pečlivý muž v elegantním obleku, gentleman ze staré školy. V pětašedesáti letech si bez práce neumí představit život. Žije ho nadvakrát.

Kus týdne v nemocnici, úterý až čtvrtek funguje jako olympijský šéf. "Já a workoholik? No, nevím, možná. Ještě pořád pracuju rád." Na úrazové ambulanci je dvakrát týdně, jednou má pohotovost.

"Člověk se těžko loučí s tím, co dělal celý život. Za druhé mě to pořád drží při zemi a vrací do normálního života. Nejsem jen funkcionář odtržený od života, kterému se pořád pochlebuje." Jiráskův otec Emilián byl praktický lékař v Kouřimi, syn to dotáhl dál: stal se primářem ortopedické ambulance Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

"Ale teď už nemám dostatečný trénink v operacích. Nestačím ani sledovat všechny překotné novinky v oboru, hlavně technologické, už ani nejezdím po lékařských kongresech. Nestíhám, učím se od mladších. Dá se říct, že jako lékař žiju z podstaty." Tu poslední větu, byť zní senzačně, vyřkne jakoby nic.

Olympijský předseda je vyrovnaný muž. "Nerad bych se dožil chvíle, že budu stařičký mocnář a ostatním bude trapné mě upozornit, že bych měl odejít." Nehraje si na supermana, na všeználka, který všechno dokonale umí. Na počkání vyjmenuje své špatné vlastnosti: někdy je příliš důvěřivý, často omlouvá chyby u sebe i u jiných, není důsledný, nerad vyostřuje konflikty. "Kdybych uměl být přísný, nemuselo by se tolik věcí komplikovat." Manželka Zdena mu zase vyčítá, že je málo doma.

Na tři týdny se teď Jirásek chystá pryč, v neděli letí do Salt Lake City.
Opouští ženu i lékařskou praxi, bude "jen" olympionikem. Bere s sebou mladšího syna Petra, pražského advokáta. Druhý syn Milan, doktor věd, pracuje na technické univerzitě ve švýcarském Lausanne.

Co všechno zvládne Jirásek na olympiádě? Moře společenských akcí, které z povinnosti musí navštívit, zasedání Mezinárodního olympijského výboru, tiskové konference a každodenní jízdy na sportoviště.

Za hokejisty do centra města, za Neumannovou a spol. do Soldier Hollow, do Deer Valley za Valentou, za sjezdaři do Snowbasin. "Budu fandit všem," říká.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze