"Víza měl vyřízená, ale jeho jméno nebylo aktivováno v počítači," referoval František Dvořák, šéf české olympijské mise.
"Tak ho drapli. Už se mu chystali dát pouta, ale vyřešilo se to." Na Mazocha počkal trenér Jiroutek, ale kvůli průtahům jim upláchlo spojení do Salt Lake City. Nezbylo než se vydat do olympijského města přes Atlantu.
Tam se v jinou dobu odehrála další scénka. Tentokrát při ní byl vrchní organizátor Dvořák osobně. Část výpravy s sebou přepravovala vaky s lyžemi, které se letištnímu personálu v Atlantě zdály podezřelé. Úředníci toho o olympiádě mnoho neslyšeli, takže opět následovaly prohlídky. "Dokonce nás přinutili zout si boty," řekl Dvořák.
Se stresem v New Yorku kontrastoval klid na menším letišti v Salt Lake City v pondělí večer. Nikde vojenská uniforma, žádné zbraně. Tajní agenti v civilu nebyli k rozeznání od cestujících. Fronta na akreditaci vyhlížela hrozivě, ale díky pohotovosti dobrovolníků ubíhala rychle. "Vítejte v Utahu, přejeme příjemný pobyt," uslyší každý příchozí vřelý pozdrav.
Jakoby nic se tu míjejí sportovní osobnosti, možná budoucí medailisté. Nevysoký, ale robustní italský sjezdař Kristian Ghedina. Světák v džínách a svetru, neoholený a požvykující jako rodilý Američan. Kousek dál přešlapuje devětadvacetiletý rakouský skokan Andreas Goldberger. V kšiltovce se svým jménem a s vlasy odbarvenými na blond vypadá na patnáct. Stále září jeho andělský obličej, nepasující k jeho někdejším kokainovým aférám.
V hale při vyzvedávání bagáže se na chvíli zasekla drobná sjezdařka Lucie Hrstková. Část pasažérů, zničená dvacetihodinovým putováním, se vůbec nedočkala, a tak doufají, že se tašky a kufry úplně neztratily.
Venku se rozmáhal tuhý mráz. Teplota padala ke dvaceti stupňům pod nulou, na nesouvislou sněhovou vrstvu se snášely krůpěje mrznoucí mlhy. Dvořák v bundě s nápisem Czech Team ještě pobíhal po letišti a vyřizoval drobnosti. Sportovci stáli v hloučku opodál, až Dvořák zavolal na českého řidiče: "Odvez je do hotelu, ať jdou spát!" Bylo 23.15 zdejšího času.
