Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Olympioniky vítala sprcha šampaňského

4 2000
P r a h a - Úzkou chodbou se hrnou davy. Nápadité transparenty, spousta barevných pugetů, jedna krabice s voňavými pečenými věnečky. Za chvíli se prosklené dveře otevřou, do VIP prostoru vkráčí trojice šampionů. Na krku medaile. Dvě stříbrné, jedna zlatá. Všichni mají rozzářené oči, trpělivě pózují fotografům. Takovou slávu už letiště dlouhou nezažilo, z olympiády se vrací oštěpař Jan Železný, desetibojař Roman Šebrle a boxer Rudolf Kraj. "Ať žije Ruda," křičí urostlí kamarádi, o kousek dál se hrdina víceboje líbá se snoubenkou. Šéba je No.1, vypíná se vedle nich bílá plachta. A pak to bouchne. Jan Poděbradský ve vojenské uniformě pořádně zkarbuje láhev a vystřelí. Šampaňské stříká, navrátilci si užívají slávy.

"Tolik lidí jsem fakt nečekal," přiznal Kraj, za kterým se přihnalo zdaleka nejvíce známých. Na tiskové konferenci se všichni usmívali, nic vážného se neprobíralo. "Dostal jsem rozhodně více vzkazů a telefonních zpráv než na minulé olympiádě," přiznal Šebrle a po chvilce tajuplně dodal. "Hm, tam jsem totiž vůbec nebyl."

"Já si vezu akorát plyšáka s boxerkama," dodal Rudy Mlátička. Trojnásobný olympijský šampion a jeden z nejlepších atletů historie, Jan Železný, chvíli vyprávěl o vyjížďce na lodi. "Každý doufal, že se někomu udělá špatně. Ale nic," ušklíbl se. A pořádné úlovky? "Také nic zvláštního."

Vše podstatné se ale točilo kolem stříbrného boxera. Trochu unavený, s vyholenou hlavou, pár červenými fleky pod očima byl stále obklopen houfem příznivců. "Tak měsíc si dám volno, jenom se budu udržovat. A slavit samozřejmě." Zdlouhavé rozhovory pomalu končí, teď ho čeká halda podpisů. "A to doma v Mělníku máš připraveno ještě patnáct kilo pohledů," křičí na něj pyšný tatínek. Venku jsou přichystané dvě nablýskané limuzíny, kolem spousta žurnalistů. "Tak kde je?" ptají se trochu nervózně. "Nemám kufry, zůstaly ve Vídni," krčí rameny medailista. Čas si krátí s bloňdatou přítelkyní, občas jí něco špitne do ucha. "Už mě to čekání fakt nebaví," prohodí potom. "Mají v tom docela bordel."

Po půl hodince přijde pracovnice letiště s obálkou. "Tady máte pas a potvrzení o nedošlých zavazadlech." Snaží se boxerovi vysvětlit další postup: "Večer vám budou volat."

"Dobře. Dobře. Ale co když oni mi budou volat a já to nezvednu? A to já tedy večer asi nezvednu..." Přítomní spustí smích, Ruda se přidá. "Nějak to dopadne," nezoufá letuška. Sportovci asi chybí aklimatizace, je notně zmatený, řekne si přihlížející.

Formality vyřízené, boxer s doprovodem nasedá do Lincolnu. Uvnitř si s celou rodinkou cinknou skleničkami a kolona se vydává na triumfální cestu do Mělníka. Hrdina se ještě v Praze v bytě převlkékne, osprchuje a zjevně odpočatý vyráží vstříc náročnému dnu. Olympijský dres s nápisem Czech Republic vyměnil za ošoupené džíny a tričko. 

Několika leteckými spoji se vrátila i další početná skupina českých olympioniků, především kanoisté, atleti a plavci.

Zde si přečtěte další zajímavosti o velkolepém uvítání Rudolfa Kraje v Mělníku

Stříbrný boxer Rudolf Kraj se vítá se svými rodiči na letišti v Praze-Ruzyni.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze