"Ze začátku mi bylo smutno, ale naštěstí tu spoustu sportovců zběžně znám, tak s nimi můžu občas pokecat," přiznal klidným hlasem rodák z Českého Těšína.
Aby zahnal nudu, vydal se během přípravy jednou zafandit českým basketbalistkám. "Slíbil jsem to holkám i jejich trenérovi. Kdyby bylo po závodech víc času, určitě se ještě někam zajdu podívat."
Zápasníci jsou v Atén dva, on sám. Stejně jako Švehla s Valou se většinu času schovává na pokoji, aby unikl vyčerpávajícímu slunci vysávajícímu kilogramy a s nimi i sílu.
"Když jsem dorazili, tak tu bylo o trošku větší vedro než u nás, takže to zase takové změna nebyla," podotkl vzpěrač, který je v reprezentaci už pět let.
Ze začátku si nemohl zvyknout na výběr v olympijské vesnici. "První dny jsem byl vyplašený, nevěděl jsem, co si vybrat. Pak jsem místním jídlům přišel na chuť a můžu říci, že už nemám hlad," byl spokojen 180 centimetrů vysoký chlapík, který má nejradši kuře s rýží.
Do olympijské vzpěračské haly Nikaia na západě Atén jezdil přes celé město trénovat každý den. "Jsem teď slabý jako moucha," vtipkoval svěřenec trenéra Emila Brzóšky a pak už vážněji dodal: "Natrénováno mám. Tady už jsem cvičil už jen lehce."
Na kolbišti, kde dnes odpoledne sám stane, Viděl i pár závodů. "Je to pěkná hala. Určitě to bude zážitek tam soutěžit, když ji vybudovali jen pro vzpírání," rozjímal před startem své váhové kategorie do 105 kilogramů.
Na úterní odpoledne se těšil. Rád by dosáhl dobrého výsledku, kterým by světu ukázal kvalitu českého vzpírání. "Doufám, že to dopadne podle mých představ a nezraním se," přeje si vzpěrač s osobními rekordy 175 kilogramů v trhu a 220 v nadhozu.
Tyto čísla by dvanáctý muž loňského světového šampionátu rád v Aténách vylepšil. "Když dostanu nad hlavu alespoň jeden pokus v trhu a jeden v nadhozu, tak dál to už myslím bude v pořádku. Ale chci zvednout všech šest pokusů a nevypadnout," říká Matykiewicz, který se řídí heslem: "Dokážu, co chci!"
