"Moc si toho banneru vážím, navíc Kulaťák je v Dejvicích frekventované místo."
Ještě před slavnostním aktem se šestinásobný paralympijský vítěz tak trochu vrátil do dětství: navštívil "svou" Základní školu Emy Destinnové, kam chodil jako kluk. "Děti byly perfektní a zvídavé," pochvaloval si Ježek. "Beseda ve škole i odhalení banneru pro mě byly moc příjemné akce. Beru to jako odměnu za dřinu před závodem i za vítězství."
Vítězství? To Ježek naposledy poznal na paralympiádě v Londýně, kde získal zlato v časovce. Sladší o to víc, že s ním dopředu vůbec nepočítal.
O víkendu čekají nejlepšího českého handicapovaného cyklistu poslední dva závody sezony: Evropský pohár na Strahově. V sobotu je na programu silniční závod, v neděli časovka. "Samozřejmě pojedu oboje,“ plánuje zanedlouho 38letý Ježek. "Loni jsem na Strahově vyhrál a letos chci zase. Vždyť je to největší závod pro handicapované cyklisty u nás."
A po něm? Po něm přijde volno. "Mám toho za sebou dost, před rokem jsem začal s přípravou koncem října a v sezoně jsem měl volné jen dvakrát tři dny," vypočítává Ježek, jenž má letos najeto přes 30 000 kilometrů.
"Teď už ale netrénuju, jen si tak jezdím po zastrčených silnicích, kde není takový provoz," líčí Ježek. "A s úsměvem vzpomínám na chvíle, kdy na těch samých místech ve stresu trénuju na závody. Kochám se krajinou a užívám si to, protože mě jízda na kole pořád baví."
