Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 17. srpna 2017 Petra

Pažoutovou brání kluci

17 2004
Praha - V pětadvaceti letech ji čeká perné léto. Nejdřív se v polovině srpna bude prát na tatami pod pěti kruhy v Aténách o co nejlepší olympijský výsledek, pak jí 4. září na zámku v Častolovicích čeká svatební veselka. "Všechno stíhám," smála se judistka Andrea Pažoutová v průběhu on-line rozhovoru se čtenáři iDnes.

Odpovědi Andrey Pažoutové čtěte ZDE


Před čtyřmi lety v Sydney 2000 skončila její olympijská pouť v prvním kole, před Aténami má jediný cíl. "Chci vyhrát co nejvíc zápasů. Kam až se dostanu, se uvidí 18. srpna," připomněla den svého vystoupení v řecké metropoli.

Výsledek z ní by mohl přispět z větší propagaci juda v České republice. "Většinou zvýší popularitu medaile nejcennější, což je olympijská. A nejvíc zlatá..." vtipkovala dobře naladěná judistka. U počítače se čtenářskými dotazy příjemně bavila. "Je zvláštní, co všechno lidi na mě zajímá," kroutila hlavou, než zodpověděla, že její tři nejoblíbenější jídla jsou "čokoláda, čokoláda a čokoláda."

Když se pak na monitoru objevila otázka od Atreye "Kdy přijdeš domů?", hlasitě se rozesmála a podívala na hodinky. "V pět. Musím to tak napsat, abych stihla trénink. To je táta," prozradila pisatale. Vlastně se prozradil sám. "Atrey je náš pes," smála se bronzová medailistka z letošního mistrovství Evropy v Budapešti.

Díky cennému kovu se stala známější, k popularitě a množství otázek od čtenářů ji však zcela jistě pomohl atraktivní vzhled. Kdyby nositelka prvního, černého danu dostala nabídku na módní přehlídku, nechala by se prý jednoduše přemluvit. Ale zápasy v bahně, to ne. "Jedna ponuka byla, docela lukrativní. Jenže mělo to být nahoře bez. Ani náhodou," smála se pětadvacetiletá Andrea Pažoutová. 

Ze zranění strach nemá, i když už měla vykloubený laket a natržený vaz v rameni. Jedině o uši se trochu bojí. "Zvlášť, když jsem viděla karfióly některých judistů. Ale taky záleží na tom, jak je k tomu kdo náchylný. A já zatím vůbec!" libovala si.

"Judo je v překladu jemná cesta. Není to nic násilného, co by ho mohlo bolet," tvrdila jednoznačně. Loni se s filozofií juda seznamovala dokonce v Japonsku  jako první Evropanka dostala do jinak uzavřeného tréninkového kempu japonské reprezentace. Trénovala i šest hodin denně. "Teď v přípravném období je to čtyři až pět hodin denně," dodala.

V tréninku se pere většinou s klukama. "Většinou vyhrávám nad dorostenci a občas nad juniory. S muži jako žema nemám moc šancí. Ale občas je překvapím," usmívala se. Na tatami se už dostala do různých situací. "Škrcení je nepříjemné, už několikrát jsem usnula," přiznala. Vůbec si však neumí představit, že by své judistické dovednosti "testovala" na veřejnosti.

"Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo obtěžoval, takže nevím, jak bych zareagovala. Je to totiž trošku jiná situace, než na jakou jsem zvyklá v tréninku, protože na judu mi nikdo nechce ublížit. Když byl někdo otravnej, pomohli mi vždycky kluci. Já se do konfliktů vůbec nedostávám," usmála se Andrea Pažoutová. Co se za šestnáct let pod vedením svého otce na tatami naučila, předvede radši v srpnu v Aténách.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze