Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 23. srpna 2017 Sandra

Peking, šest hodin ráno. Vstávat a cvičit!

29 2006
Peking - Organizační výbor olympiády 2008 zvěstoval: „Osmého srpna, na oslavu dvou let do zahájení her, cvičil ve městě na 4095 místech milion občanů Pekingu.“ To číslo zní úchvatně. „Myslíte? Neřekl bych,“ namítá Viktor Michalík, sinolog z české ambasády. „Tady si lidé, i velmi staří, zvykli každé ráno cvičit v parku. Zde důchodci nepoposedávají na lavičkách.“

Přesvědčím se tedy. O šesté ráno vybíhám z hotelu, směr park u Stadionu pracujících. Nejprve mě čeká slalom mezi všudypřítomnými koly. Pak zabloudím. Ale zkuste se nezmýlit, když jedna ulice se jmenuje Gongrentijuchang Beilu a druhá Čaojangmenwai Dajie.

Smog mě za běhu štípe do krku. U stánku na ulici snídají Číňané polévku a langoš. Ale kde jsou ti cvičenci? Tady! Na nevábném parkovišti, opodál skládky, zkouší 60členná skupina prvky tai-či s čínskými šavlemi. Přijede podnikatel, vyndá si svoji šavli a zařadí se do čtyřstupu. Jiná žena v šátku naopak nasedá na kolo, už musí pryč.

„Jsem tu každé ráno, vždy od pěti do devíti,“ povídá jejich mistr. „Lidi dorazí, kdy chtějí, zacvičí si a jdou do práce nebo domů. Jsem v penzi, dělám to pro ně zadarmo.“ Bývalý strojník Žao má měsíční důchod 800 juanů, asi 2400 korun. Na čínské poměry si žije dobře.

Fotograf Adrien z agentury EPA, který v Pekingu bydlí, mi později vysvětluje: „Často taková cvičení organizují pouliční výbory. Jen po masakru na Tchien-an-men na čas přestaly. Lidé se báli shromažďovat.“

Místní park sportem kypí. U pingpongových stolů je fronta, důchodci v tesilkách tu hrají čtyřhru. Vedle jsou staříci, oblečení do  modrých košil z éry kulturní revoluce, a zkoušejí stínový box. „Ten je pro staré, na mě je pomalý. Radši běhám,“ říká mi mladík Fong.

Na parkovišti u sochy „ruku v ruce vybudujeme mír“ hrají studenti tenis. Bez sítě. „Žádnou nemáme,“ vrtí hlavou. Skupina žen středního věku si z kazeťáku pouští hudbu – nacvičuje skladbu s šátky.

„Chceme ji ukázat při státním svátku,“ říkají. Že by spartakiáda? Za nimi ční Stadion pracujících, kdysi chlouba země, betonové monstrum z roku 1959. Tady řečnil Mao Ce-tung, tady se pravidelně konaly všečínské sportovní hry. Dnes je reliktem z minulosti, mnohá okna na ochozech jsou vytlučená, omítka omšelá. Ale i on prochází revitalizační kúrou, při olympiádě bude patřit fotbalistům.

Zůstane však pouhým stínem v porovnání s ultramoderním Olympijským stadionem. „Rád bych na hrách viděl basketbal a stolní tenis. Když na to budu mít,“ plánuje můj známý Fong. Jeho ranní tělocvik skončil. „Musím do práce. Támhle prodávám mobily,“ ukazuje.

Autoři:






Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze