Kdy vám bylo nejhůř?
Už po třech kilometrech jsem cítila, jak mě bolí nohy. Před závodem jsem tři týdny naplno trénovala v Tatrách. Běhala jsem až 350 kilometrů za týden. Ale diváci byli skvělí, povzbuzovalo mě to, abych udržela tempo.
Nebylo riskantní startovat v tak důležitém závodě bez odpočinku?
Byl to risk, další možnost už bych neměla. Ale limit mi nezaručuje přední umístění. Je nutné ukázat formu na olympiádě. Proto tak trénuji.
Při pražském maratonu vám olympijský limit těsně unikl. Měla jste strach, aby se to nestalo znovu?
Po těch třech kilometrech jsem si na maraton vzpomněla. Snažila jsem se neklesnout na tempu, pořád jsem se držela času na limit.
Na olympiádě v Sydney teď můžete startovat v běhu na 10 kilometrů i v maratonu. Uvažujete o tom?
Kombinace by nebyla možná, ani kdyby byl maraton, po kterém člověk nemůže měsíc závodit, na konci programu. Spíš jsem na vážkách, který závod poběžím. Rozhodnu se co nejpozději.
17. července 2000 11:07
P l z e ň -
Lidé na stadionu povstali a povzbuzováním hnali do cíle devětatřicetiletou Alenu Peterkovou. Ta při atletickém mistrovství republiky v závodě na 10 kilometrů ve strojovém tempu, bez oddechu, mířila k cíli a dosáhla svého. Na metu se přihnala v čase 32:27,68, čímž splnila olympijský limit a ohromujícím rozdílem téměř dvaceti vteřin zlepšila národní rekord. Ten starý před deseti lety vytvořila sama. "Bylo to těžké, trápila jsem se. Ale věřila jsem," řekla Peterková.
