Phelps získal druhou z plánovaných osmi zlatých medailí za štafetu na 4 x 100 metrů volný způsob.
Načež přiznal: "Ještě nikdy, po žádném závodě v životě, jsem vítězství tak bouřlivě neoslavoval."
Koncovka nebyla v jeho rukou.
Odplaval první úsek, solidně, ale ne oslnivě. Stál na kraji bazénu, sledoval parťáky – a trnul.
Pak málem rezignoval.
Na poslední obrátce posledního úseku totiž vedl Francouz Bernard, světový rekordman na kraulové stovce, o půl těla před finišmanem USA Jasonem Lezakem.
Rozhodnuto? Nikoliv.
Hrdina dne se jmenoval Lezak.
"Řekl jsem si: Teď musíš plavat jako smyslů zbavený. Měl jsem v sobě víc adrenalinu než kdykoli předtím," líčil americký finišman.
Centimetr po centimetru likvidoval ztrátu na Bernarda.
Tribuny v "Modré kostce" se otřásaly, Phelps řval na kraji bazénu jako tur. Dohmat. Kratičký okamžik napjatého ticha.
Vzápětí výbuch amerického nadšení.
Kvarteto Phelps,Weber-Gale, Jones a Lezak předčilo ambiciózní Francouze o 8 setin a zároveň vylepšilo světový rekord o 3,99 vteřiny až na čas 3:08,24 minuty.
Phelps v tu chvíli zaťal zuby, rozpřáhl ruce, stanul jako socha antického boha, jako Terminátor, žíly naběhlé k prasknutí.
Zůstal v nevídaném kurzu k osmi zlatým.
Garrett Weber-Gale, jenž plaval druhý úsek, ho ze samé radosti políbil. "Vyskočil jsem radostí do vzduchu a málem padl do bazénu," líčil Cullen Jones, plavec USA na třetím úseku. "Jen jsme křičeli. Nepamatuju si jediné slovo," vyprávěl Jason Lezak.
Phelps mu vzápětí složil poklonu: "Jasonův úsek byl z kategorie neuvěřitelných."
Rovněž na šéftrenéra týmu USA Eddieho Reese šly mrákoty: "Nikdy jsem neviděl finiš jako dnes. Když na posledním úseku skáčete do vody za světovým rekordmanem (Bernardem), jsou šance téměř nulové."
Phelps už předtím zvládl semifinále na 200 metrů volný způsob, do dnešního finále se z něj kvalifikoval čtvrtý. "Chtěl jsem ušetřit co nejvíc energie na štafetu," tvrdil.
Štafeta byla totiž nejen součástí jeho ambiciózního útoku na osm vítězství. Stala se i otázkou americké cti. Trůn v prestižní disciplíně ztratili Američané už v Sydney 2000 po porážce s Australany. Před čtyřmi lety v Aténách zvítězila Jižní Afrika.
" Uspořádali jsme ve vesnici pánský večírek a slíbili si: vrátit korunu v kraulové štafetě do USA je naše nejvyšší priorita," prozradil Phelps.
Ovšem síla francouzského kvarteta v čele s Bernardem naháněla strach. "Američany zničíme. Proto jsme přijeli," vyhlašovali.
"Takové hlášky mě motivovaly víc než cokoli jiného," řekl Phelps. "Nereagovali jsme na ně. Nechali jsme promluvit naše plavání."
Francouzi se po závodě trousili z bazénu jako hromádka neštěstí.
Právě ve štafetách měl Mark Spitz na hrách v Mnichově 1972 cestu ke třem ze svých sedmi zlatých medailí mnohem snazší než jeho následovník letos. Tehdy byla americká dominance v bazénu masivní. Od té doby se zbytek světa gigantům z USA přiblížil.
Dnes čeká Phelpse boj o třetí zlato, na trati 200 m volný způsob.
Po každém závodě, když přichází do mixzóny, dav reportérů málem protrhne ohrádku, která dělí plavce od médií. Tolik je žádaný. Už se naučil mluvit co nejhlasitěji, aby ho tu všichni slyšeli.
Jeho první slova po štafetě byla: "Ta koncovka brala dech."
Ještě dlouho poté, co časomíra prohlásila tým Spojených států vítězem, stál Phelps sám u bazénu a zhluboka oddychoval.
Ta úleva... Ta radost...
