Souboje ve Vodní kostce se změnily v galapřehlídku světových rekordů. Nejlepší výkony se měnily jako na běžícím páse, ale čeští reprezentanti v plavecké show hráli druhořadou roli. Výjimkou nebyl ani Jedlička.
Nejlepší tuzemský plavec loňského roku si v Pekingu nesplnil semifinálový sen. Při obou startech začal i skončil hned v rozplavbě. Na prsařské stovce obsadil 29. místo časem 1:01,56. Na dvojnásobné trati si o deset příček pohoršil. Zaplaval výkon 2:15,79.
"Vzhledem k tomu, co se na olympiádě dělo a jak dopadli jiní, to nebylo zase tak špatné,“ tvrdí Jedlička.
Ohlédněme se nejprve za vašimi olympijskými starty. Úspěšnější jste byl na stovce.
Určitě byla lepší, ale trošku jsem ji pokazil. Mohlo to být způsobeno novými plavkami. Závod jsem nerozjel optimálně. Pak už jsem neměl švih a frekvenci do druhé padesátky. Musel jsme za to vzít, ale bohužel to nestačilo. Když to ale vezmu zpětně, asi musím být spokojen.
A výkon na dvoustovce?
To mě trošku zklamalo. Myslím, že jsem měl natrénováno na víc. Asi se stala chyba v závěru přípravy v Hongkongu, kde nebyla optimální voda. A možná jsem brzo přestal posilovat a odešla mi síla. Těžko přesně říct, co bylo špatně.
Před olympiádou jste snil o postupu do semifinále. Bylo to vůbec reálné?
Na stovce mi k postupu chybělo asi šest desetin. Asi to nebylo úplně reálné. V mých silách bylo plavat kolem času 1:01,20. Mohl jsem stáhnout tři desetiny vteřiny, což by bylo příjemné. Byl by to nový český rekord. Snad padne jindy, třeba za rok při mistrovství světa v dlouhém bazénu. A dvoustovka? Nevím, jestli jsem to přepískl. Měl jsem na to, abych plaval lépe, ale na semifinále by to určitě nestačilo. Plavalo se neskutečně rychle. Vždyť postupový čas byl asi 2:11, což na minulé olympiádě stačilo na čtvrté páté místo. To bylo neskutečné.
Naznačil jste cosi o chybě při závěrečné přípravě v Hongkongu. Prý tamní soustředění nebylo zcela podle představ. Bylo to tak?
Podmínky v Hongkongu byly dost tvrdé. Bylo tam neskutečné vedro. To se dalo čekat. Ale především voda v bazénu byla hrozně teplá. Párkrát měla až 34,5 stupně, což je strašný masakr. Uplavete padesátku nebo stovku a pumpa vám buší. Myslíte si, že vám vyskočí srdce, nemůžete dýchat. To nebylo optimální.
Navíc až v Hongkongu jste dostali nové typy plavek, že?
Plaval jsem v nich jednou v Hongkongu a pak ještě jednou přímo v Pekingu. Nebylo to špatné, ale v samotném závodu to nebylo ono. Netvrdím, že by byly špatné. Ale nedá se říct, že by to byl nějaký zázrak. Budu je testovat dál a uvidíme.
Bylo chybou, že jste nový typ plavek dostali až před olympiádou?
Určitě. Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Každé plavky dělají něco jiného. O těchto se říká, že by měly být hodně rychlé a že by měly nadnášet. Člověk ale musí vědět, co si může dovolit. Potom se vám stane, že nedokážete správně odhadnout rychlost a přepálíte to jako já na dvoustovce. A pak to dopadne blbě.
Vaše poslední věta se dá univerzálně použít na olympijské výkony českých plavců. Svět vám hodně odskočil, že?
Je to tak. Ani ne tak Evropa, ale svět nám odskočil extrémně. Co třeba předváděli Číňani, o kterých nebylo předtím slyšet. Ale u nich to třeba zase skončí. A nemluvě o Američanech a Australanech. Plavali fantasticky.
Ikonou pekingské olympiády se stal osminásobný zlatý medailista Michael Phelps. Co říkáte na jeho výkony?
Byla to nádhera. Samozřejmě měl obrovské štěstí při kraulové štafetě na 4x100 metrů a na stovce delfínem. Ale štěstí přeje připraveným. A to on byl.
Phelps už před olympiádou vyhlásil útok na osm zlatých medailí. Věřil jste mu, že to dokáže?
On je mužem činu. Vcelku jsem mu věřil. Jediné, co ho mohlo ohrozit, byla stovka delfínem a nějaká štafeta. Že to bude zrovna kraulová, to mě trošku překvapilo. Čekal bych to na jiné. V dalších disciplínách ale neměl konkurenci. Je to velký talent a velký dříč. Je prostě někde jinde. Kdyby začal třeba běhat, tak je také vyseká.
Nebyl to však jen Phelps, kdo v Pekingu zářil. Světové rekordy padaly jako na běžícím páse. Byl tamní bazén hodně rychlý?
Asi jo. Phelps to ukázal (úsměv). Byl to špičkový bazén. Srovnal bych ho s tím, který byl na mistrovství světa v Melbourne. Tady ale byla teplejší voda.
Světové rekordy se v něm neměnily po setinách či desetinách, ale i o několik vteřin. Čím si to vysvětlujete?
Čekal jsem, že olympiáda bude hodně rychlá. Ale takový masakr jsem nečekal. Moc si to nedokážu vysvětlit. Prostě je to olympiáda. Spousta lidí se na ni připravuje po celé čtyři roky.
Na olympijské hry jste se ale dlouho chystali i vy. Není trošku deprimující, jakou ztrátu mají čeští plavci za špičkou?
Ani ne trochu, ale hodně (úsměv).
Jakou roli v záplavě světových rekordů hrály moderní typy plavek?
Mohou udělat svoje. Ale nedá se vymlouvat jen na plavky. Je zatím spousta dalších věcí, ten skok je obrovský. My jsme zaspali.
Takže jen plavky nemají podíl na rekordních časech?
Určitě ne. Musíte mít také ohromně natrénováno. My jsme neměli málo, ale chyba bude asi ve všem. Je to o závěrečné přípravě, o hlavě nebo o umění závodit. My třeba málo závodíme s těmi nejlepšími. To je podle mě velká chyba. Před olympiádou jsme plavali na mítinku Mare Nostrum v Barceloně. Na takových závodech potřebujeme být častěji. Když se Australani nebo Američani utkají mezi sebou, je to bitva. Zato já se při domácích závodech můžu leda vykoupat.
Není pak zbytečné jezdit třeba na soustředění do Jihoafrické republiky? Nebylo by lepší něco oželet a raději investovat peníze do kvalitních závodů?
Soustředění jsou určitě důležitá. Změníte prostředí, uděláte tam hodně práce. Možná jedno by se dalo oželet, aby zbylo na závody. Ale peníze by měly být na všechno. Když chcete výsledky, musíte mít i podmínky.
Nemáte po pekingské zkušenosti obavu, co se bude dít v bazénu na příští olympiádě v Londýně?
Když to takhle půjde dál, poplavu v Londýně dvoustovku za 2:09. Jenže zase budu na "krásném“ devětatřicátém místě, protože soupeři budou na 2:06. Pak bude čas skončit (smích).
