Bude alespoň sledovat své dva odchovance z opavského Alfa ski klubu, který pro postižené sportovce založil. "Kdo z postižených sportovců nemá absolutní averzi ke sněhu, tak se dá na lyžování," tvrdí Lanča, který se stal lyžařským instruktorem.
Když ale poprvé usedl do speciálního sedla, upevněného na jedné lyži, a vzal do rukou tyčky s malými lyžinami, nevěřil si. "Byl jsem z týdenního kurzu nejhorší. Trénoval jsem ještě doma v Beskydech, ale vůbec mi to nešlo," vzpomíná Lanča.
Když už chtěl lyži za třicet tisíc korun zahodit, rozhodl se zkusit štěstí naposledy. "Dopoledne jsem na svahu ještě padal, ale odpoledne už jsem věděl, že si tenhle sport zamiluji." Devatenáct dní po neúspěšném kurzu jel světový pohár v Rakousku.
V roce 1999 byl vyhlášen nejlepším handicapovaným sportovcem roku. Pustil se do basketbalu, plavání, zkusil hokej, lukostřelbu, paragliding, parašutismus. Jezdí na speciálním kole, které se pohání rukama, a na invalidním vozíku vyjel pravděpodobně jako úplně první vozíčkář i nejvyšší vrchol Beskyd - Lysou horu. Trvalo mu to přes šest hodin, dva dny se pak nemohl hnout.
K sjezdovému lyžování přidal jízdu na vodních lyžích, hodlá na Těrlické přehradě uspořádat evropský pohár. "Ještě jsem se nestačila vzpamatovat z jeho vážného úrazu a už domů přinesl fotky z parašutistického seskoku. Byla jsem na mrtvici a seřvala ho, jestli mu vadí, že má ještě zdravou hlavu a ruce," říká Lančova maminka.
"Ale sport mu přibližuje svět zdravých lidí. Kdyby přestal, tak bychom z něho asi brzy měli doma ležáka." Jestliže ještě loni sport Radima Lanču zajímal nejvíc, teď už to tak docela pravda není. Nedávno se oženil a letos by rád dostavěl rodinný dům. Někdo by možná na saně zahořkl a nechtěl je už nikdy vidět. Ne tak Lanča.
Přijal nabídku České televize, aby spolukomentoval tři dny olympijských sáňkařských závodů. "Nedávno jsem se nechal přesvědčit manželkou a šel s ní ke kartářce. Řekla, že vrchol kariéry zažiju ve svých třiceti letech. To bude za čtyři roky, v době příští zimní paralympiády," říká Radim Lanča.
