Do areálu se vchází přes bezpečnostní rámy. „Ukažte nám tu tašku, pane. Díky, užijte si den,“ popřeje vám snědá Anabella, bohyně z Oaky. Jí byste splnili i obtížnější přání. V okamžiku.
Teprve potom se otevře naplno monumentální pohled. Napoprvé se trošku zachvějete, přiznejte to. Po levé ruce se tyčí vlajkové „stromořadí“. Na stožárech se třepotá 202 praporů všech zúčastněných zemí. Napravo vidíte odvětranou střechou do kotle cyklistického velodromu. Tady se to začne „vařit“ až v pátek. Už se těším na japonské kamikaze v divokém sprintu, keirinu.
Zato v sousedním Aquatic centru, skládajícím se ze tří bazénů, se už hlavní program chýlí ke konci. Uprostřed rozlehlé plochy jsou vyskládány stánky se vstupenkami a občerstvením. Jenže nemůžete si dát gyros, musaku, suvlaki ani ouzo. Jen colu, koláč, jogurt nebo zmrzlinu. Třetí den se vám z nich zvedá žaludek.
Hranici stravovací zóny tvoří chodník s fontánkami. Spláchněte si zaprášenou šíji, vedle se dá i napít. „Ale do těch vodních nádrží nám nelezte,“ nabádá mě Gianna, dobrovolnice z Kypru.
Vedle od „superstóru“ s olympijskými suvenýry se táhne fronta. Výběr je pestrý a tričko s dlouhým rukávem šik, beru ho. Za 29 eur. Žebrová střecha pokládá starostlivě stín na pruh trávy, kde odpočívají olympijští poutníci. „Nebolí tě nohy, táto?“ V olympijské hale, kterou má tenhle párek silnějších Američanů za zády, bývá rušněji až večer.
A už jsme pod sloupem, z něhož i ve slunečním žáru blikají plynové jazýčky olympijského ohně. Odtud shlédnete celý Olympijský stadion. Dvě stě metrů zbývá do tenis-centra s deseti kurty.
Ušli jste asi jeden a půl kilometru a obsáhli 350 000 čtverečních metrů. Uplynula necelá hodinka. Loučíme se u brány Spyridona Luise, vítěze maratonu prvních novodobých her. Ten běžel v Aténách léta Páně 1896...
Děkujeme za návštěvu. Naše prohlídka končí.
 Řecká policie uzavřela ulici v Maroussi, severní části Atén - 14. srpna 2004. |
