Při stolním tenisu má tak nevýhodu při podání, protože do pravé ruky nemůže uchopit míček. Pomáhá si tak, že jej uloží do žlábku na konci pahýlu. "Nejdřív na mě soupeřky překvapeně koukaly, ale už si zvykly," říká.
Partyková začala hrát stolní tenis v sedmi letech, už v jedenácti letech hrála jako nejmladší účastnice celých her na paralympiádě v Sydney. O čtyři roky později v Aténách se radovala ze zlaté medaile.
Tak si našla nový cíl, který se jí splnil. Letos zvládne v jediném roce hned dvě "olympiády". Ještě před obhajobou paralympijského zlata nastoupila v Pekingu proti zdravým soupeřkám v soutěži družstev. Polskému týmu, který skončil už ve skupině, pomohla ke dvěma výhrám.
"Příliš jsem na olympiádu nemyslela, ale když jsem se dostala do nominace, bylo to jako sen. A ten tady pokračuje," vyprávěla Partyková v průběhu her. I to jí je ovšem málo. "V Londýně bych si chtěla zahrát i dvouhru," plánuje.
V Pekingu přitom nebyla jedinou handicapovanou sportovkyní. V dálkovém plavání na 10 kilometrů soutěžila také Natalia, ovšem Jihoafričanka du Toitová, která si před vstupem do vody nasazuje speciální protézu. V 17 letech ji srazilo auto a lékaři jí museli nad kolenem amputovat levou nohu. I ji nyní čeká v Pekingu druhá "olympiáda".
