Michael Klim, Australan obrovitých ramen a vyholené lebky. Patřil mu světový rekord po tři dny. 48,18.
Rus Alexander Popov, nejproslulejší z proslulých. V říši rekordů vládl šest let. Napůl Australan žijící v Canbeře. Zásadně odmítá módní vlnu trikotů. "Mám svou kůži," řekl. Měl nastat jeho den: potřetí na třech olympijských hrách mohl zvítězit. Jeho bývalý rekord: 48,21.
Výstřel.
Klim má nejmohutnější záběry, rameny téměř vylézá z vody. Je první s bleskovým kotoulem na obrátce, dvacet setin vteřiny před van den Hoogenbandem. Popov se dotkne při obrátce až čtvrtý. "Neplaval jsem ideálně," řekne později. Přesto se ale nejladnějším stylem prosazuje ve druhé dráze. S van den Hoogenbandem hlava vedle hlavy.
Posledních pět temp rozhoduje. Nizozemec má síly víc. Poráží druhého Popova. Za svým světovým rekordem zůstává o 46 setin. Šedivý muž u bazénu zdvihá ruce a skáče. Je to otec olympijského vítěze, bývalý hráč vodního póla, nyní lékař fotbalistů PSV Eindhoven. Syn jej jde obejmout.
"Jsem jako ve snu, nemohu uvěřit tomu, co tady předvádím," řekne van den Hoogenband.
Nemohou uvěřit ani jiní. Jeho dvě olympijská vítězství na 200 a 100 metrů, dva světové rekordy k tomu, není to jen čistý dar z nebes? Nedopujete? zní otázka. "Je téměř nemožné dopovat. Jsme plavci a máme svá pravidla. Jedno z nich nám přikazuje nedopovat," odpoví klidně.
Vítěze se zastává třetí Američan Hall. "Nemůžete každého obvinit jen proto, že plave rychle." Hall o setinu vteřiny dohmátl před Klimem. Austrálie tentokrát zůstává bez medaile. "Vím, že jsem dal do závodu všechno, co jsem mohl," prohlásí Klim. Popov přijímá porážku statečně. "Každý závod je těžší a těžší," řekne. "Ale mám už hodně medailí a další nepotřebuji." Už se smířil. "Nemohu vyhrát všechno." Čtyři plavci dosáhli času pod čtyřicet devět vteřin. Takový závod se ještě neplaval.
Rus Alexander Popov, nejproslulejší z proslulých. V říši rekordů vládl šest let. Napůl Australan žijící v Canbeře. Zásadně odmítá módní vlnu trikotů. "Mám svou kůži," řekl. Měl nastat jeho den: potřetí na třech olympijských hrách mohl zvítězit. Jeho bývalý rekord: 48,21.
Výstřel.
Klim má nejmohutnější záběry, rameny téměř vylézá z vody. Je první s bleskovým kotoulem na obrátce, dvacet setin vteřiny před van den Hoogenbandem. Popov se dotkne při obrátce až čtvrtý. "Neplaval jsem ideálně," řekne později. Přesto se ale nejladnějším stylem prosazuje ve druhé dráze. S van den Hoogenbandem hlava vedle hlavy.
Posledních pět temp rozhoduje. Nizozemec má síly víc. Poráží druhého Popova. Za svým světovým rekordem zůstává o 46 setin. Šedivý muž u bazénu zdvihá ruce a skáče. Je to otec olympijského vítěze, bývalý hráč vodního póla, nyní lékař fotbalistů PSV Eindhoven. Syn jej jde obejmout.
"Jsem jako ve snu, nemohu uvěřit tomu, co tady předvádím," řekne van den Hoogenband.
Nemohou uvěřit ani jiní. Jeho dvě olympijská vítězství na 200 a 100 metrů, dva světové rekordy k tomu, není to jen čistý dar z nebes? Nedopujete? zní otázka. "Je téměř nemožné dopovat. Jsme plavci a máme svá pravidla. Jedno z nich nám přikazuje nedopovat," odpoví klidně.
Vítěze se zastává třetí Američan Hall. "Nemůžete každého obvinit jen proto, že plave rychle." Hall o setinu vteřiny dohmátl před Klimem. Austrálie tentokrát zůstává bez medaile. "Vím, že jsem dal do závodu všechno, co jsem mohl," prohlásí Klim. Popov přijímá porážku statečně. "Každý závod je těžší a těžší," řekne. "Ale mám už hodně medailí a další nepotřebuji." Už se smířil. "Nemohu vyhrát všechno." Čtyři plavci dosáhli času pod čtyřicet devět vteřin. Takový závod se ještě neplaval.
