Vstoupila na centrkurt a přivítal ji bouřlivý aplaus, i když lidí bylo málo. Kdo přišel, viděl v akci sportovní legendu, nejlepší tenistku všech dob.
"Je to šampionka. Všichni bychom se od ní měli učit. Je to inspirace," říkala Lisa Raymondová, která s Navrátilovou hraje čtyřhru.
Zlatá levačka bodovala. S míčkem si hrála, na síti vymýšlela tenisové kudrlinky. Lehký kraťas, forhendovou smeč. Jen při prvním servisu Navrátilová zavrávorala. "Vidíte, člověk se pořád má co učit. Jsou to zkušenosti," smála se.
Otočila čepičku kšiltem dozadu, druhý míček vyndala z modrých šortek a podávala znovu. Na tribuně se zlehka usmál i její osobní trenér Stefan Ortega.
Za 23 minut to bylo s ukrajinským párem 6:0, celkem strávila Navrátilová na betonovém kurtu 50 minut. Byl to fofr. Dala raketu do tašky, poslala do publika pár vzdušných polibků a prudce zapumpovala pěstí. Měla za sebou první zápas.
V kariéře vyhrála 167 turnajů v singlu, ještě loni triumfovala v mixu na Australian Open, pořád se udržuje ve formě. Ale tvrdí, že příští rok už hrát nebude. Skončí.
"Určitě," říká.
Ve Wimbledonu si nedávno utrhla kus trávy na památku. "Kdyby nebyly olympijské hry, už bych letos nehrála." I ve 47 letech měla sportovní sen. Splnila si ho.
Proč ne dřív? Když se v Soulu 1988 vrátil tenis na olympiádu, neměla chuť letět daleko do Koreje. Do Barcelony 1992 se jí nechtělo, později v Atlantě už byla Navrátilová ve sportovním důchodu. Vrátila se.
Tak proč nebyla v Sydney? "Protože jsem nehrála dobře." Do Atén se kvalifikovala. "V životě jsem tak nemakala. Olympiáda je výzva."
