Rovněž Londýn 2012 nahlásil stejný poměr 30:70 procentům.
Naopak v Aténách 2004 byla situace diametrálně odlišná: 70 procent staveb vybudovali Řekové „na věčné časy“. A v Pekingu vznikne natrvalo dokonce 80 procent sportovišť. „Mezinárodní olympijský výbor však nyní doporučuje upřednostnit dočasné stavby,“ říká Zedníček.
Tato situace Praze nahrává. Řekové jsou naopak za svoji nekoncepčnost terčem ostré kritiky. „Často stavěli, aniž věděli, co s tím. Třeba trvalou halu na badminton si pořídili i přesto, že v celé zemi bylo tehdy dvanáct badmintonistů. A nádherný vodní kanál pro jediného vodního slalomáře,“ líčí Zedníček.
Částečně provizorními stavbami mají být do budoucna i hlavní olympijské stadiony. Ten londýnský bude mít kapacitu 80 tisíc, hned po hrách ji však sníží na 20 tisíc. Podobně uvažují v Praze o olympijském stadionu v Letňanech.
Za ukázkové využití olympijských sportovišť po hrách je oceňováno australské Sydney. „Jejich Olympijský park, kde bylo centrum her, nyní navštíví osm milionů lidí ročně, dalších 30 tisíc zde bydlí nebo pracuje. Je to nejvyhledávanější rekreační prostor v Austrálii.“
