Kanaďané? Zatím ne. Nastupující velmoc na olympiádu ani neprošla. Reprezentace červeného javorového listu stále nefunguje tak, jak by mohla. Jenže příliv kanadského talentu do NBA, ale i předních evropských lig je v posledních letech takový, že odsud vítr přivane. Spíš dřív než později.
Brazilci? Domácí měli olympiádu jistou a zkušený tým doplněný o pár nových tváří neradno podcenit. Těsnou výhru 66:65 nad Španělskem si publikum bezpochyby užívá.
Ale největší nadějí basketbalového turnaje jsou výkony Australanů.
Není to překvapivé. Boomers, jak se žluto-zelenému výběru přezdívá, už pár let šlapou. Fyzická i mentální odolnost, schopnost znepříjemnit soupeři život, to vše patří k jejich ústředním atributům.
A teď se v základní pětce sešli šampioni NBA z let 2014 (Patty Mills a Aron Baynes), 2015 (Andrew Bogut) a 2016 (Matthew Dellavedova). Zkušenost z nejlepší ligy světa mají také Joe Ingles, David Andersen a Cameron Bairstow.
Tahle sehraná parta roztavila sebevědomí Francouzů (87:66), vládla koncovce nad Srbskem (95:80). A teď v Riu vyzve USA.
Čím dál víc se spoléhá, že k repríze tohoto souboje ještě dojde.
Ve finále.
Ve skupině A jsou tito dva postupující takřka jistí. Ale hrát se bude o hodně. O to, zda doufat na olympijské basketbalové palubovce vůbec v nějaké drama.
Srbský pivot Miroslav Raduljica (vlevo) atakuje Arona Baynese z Austrálie.
Co radí zkušený australský pivotman Andrew Bogut před utkáním? „Asi by bylo špatně, kdybychom do toho šli zastrašení nebo kdybychom je prosili, aby se nám před zápasem podepsali na boty nebo na dres,“ naznačuje svůj přístup v narážce na zkazky o Dream Teamu a Barceloně 1992.
„Zahrát si proti týmu USA je tou nejtěžší zkouškou. Jsou nejlepší na světě - jako hráči i jako tým, jestli s nimi budeme bojovat, budu spokojený. Ať už vyhrajeme, nebo prohrajeme,“ konstatuje muž, který se nebojí vyjevit svůj názor.
Panuje slušná šance, že se to povede a exhibice atakující padesátibodový rozdíl ve skóre se tentokrát odloží.
Melbourne, zřídlo basketbalových talentů
Rozkvět australského basketbalu, který by Riem rozhodně skončit neměl, je o to zázračnější, že se víceméně koncentruje do aglomerace Melbourne. Tohle velkoměsto v posledních letech basketbalovému světu dalo:
1) Andrewa Boguta. Jednička draftu do NBA z roku 2005 se nestala podkošovou senzací. Ale tenhle 213 centimetrů vysoký tvrďák s chorvatskými kořeny patří mezi soupeři k hodně neoblíbeným obráncům. Svými zákroky umí změnit průběh zápasů. A když se v letošním play-off NBA zranil, bylo to pro Golden State nepříjemné, ba fatální.
2) Danteho Exuma. Jedenadvacetiletý rozehrávač Utahu je jedním z důvodů, proč má australský basketbal před sebou zářnou budoucnost. V Riu chybí kvůli vážnému zranění kolena.
3) Bena Simmonse. Dvacetiletá jednička letošního draftu NBA má být do pár let novou superhvězdou světového basketbalu. Snad s věkem získá víc pokory. A snad začne přijímat reprezentační pozvánky.
4) Kyrieho Irvinga. Ano, také ústřední rozehrávač amerického výběru pro Rio a zároveň hrdina letošního finále NBA, pro změnu první muž draftu 2011, je rodákem z Melbourne.
Kromě amerického má Irving i australské občanství a před čtyřmi lety dostal první olympijskou pozvánku. Tehdy s díky odmítl a rozhodl se počkat na americkou šanci. Mohl to být letos v Riu docela slušný tanec...
Za aktuálního složení obou kádrů to jsou však Američané, kdo před zápasem jasně vede na talent i fyzické atributy. Australané musí ve středu (zápas začíná o půlnoci na čtvrtek SELČ) hru soupeře znepříjemňovat a nahlodávat.
Australský pivot Andrew Bogut má radost z koše svého spoluhráče.
Může to být vítězná taktika? „Možný je všechno, kámo,“ burácí Luc Longley, melbournský rodák, nepřehlédnutelný člen Chicaga Bulls v nejslavnějším, tedy jordanovském období a dnes asistent australského trenéra Andreje Lemanise.
„Jako první úkol si vytyčíme, aby si nikdo neužíval, že hraje proti nám,“ konstatuje 218centimetrový gigant. „Nikdo z protihráčů se na zápas s námi nesmí těšit.“
Na rozdíl od neutrálních fanoušků...
