Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Překonává sebe, o medaile nejde

24 2004
Atény, Praha - Jak zdravotní handicap omezuje nejúspěšnější českou paralympičku, čtyřiadvacetiletou atletku Veroniku Foltovou? „Možná nijak. Bez něj bych asi nikdy nezačala sportovat,“ pokrčí rameny blonďatá dívka, která včera ve vrhu koulí získala třetí aténskou medaili. „A byla nejtěžší. Přišla posledním pokusem a ještě osobáčkem,“ těší se ze zlata.

Váží si ale i stříbra v oštěpu. „Už dlouho mě při něm bolí rameno.“ První zlatou si na stadionu Spyridona Louise pověsila v úvodu her po hodu diskem.

Ve všech třech disciplínách soupeřila s Renatou Chilewskou z Polska a v medailovém součtu ji předstihla. „Jsme kamarádky. Hodně jsme se hecovaly, to mi pomohlo,“ říká.

Jako dítě prodělala dětskou mozkovou obrnu. Má problémy s chůzí a koordinací pohybů, snáze se unaví. Přesto stihla vystudovat střední ekonomickou školu a vedle sportu až do paralympiády pracovala jako sekretářka.

„Těžko se to stíhalo,“ odpoví jen stroze na otázku, proč skončila.
Trénuje dvakrát nebo třikrát týdně až čtyři hodiny, na hřišti i v posilovně. „Činky miluju, i když bych se pod ně ani neměla přibližovat, protože mám i potíže s očima.“

Loni přivezla z nizozemského Assenu titul mistryně Evropy v disku a oštěpu, byla vyhlášena nejlepší paralympijskou juniorkou.

Vyrostla atletickým rodičům na pardubické Rudé hvězdě. Postiženou atletku tam teď poslední roky vede trenér Pavel Studnička.

Jaké má vzory - východočeského krajana Šebrleho? „Vážím si ho moc, ale ještě víc uznávám handicapované sportovce. Překonávají víc než zdraví. A vůbec už pak nezáleží na medailích,“ říká moudře.

Soutěže má za sebou. Teď se těší, jak zafandí ostatním a jak si prohlédne Atény. Po dárcích nebaží. „Přivezu si úžasné dojmy. Ty mi zůstanou navždy.“

Veronika Foltová háže oštěpem.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze